74. Say sorry

965 120 10
                                    

Zírali jsme na sebe jako dva tupci, co nemají tušení, co mají spolu dělat. Yoongi na mě koulal otráveným pohledem, ale já ho znal moc dobře na to, abych mu z očí vyčetl pravé pocity. A já se mu svým pohledem snažil naznačit, že mě se bát nemusí. Jsme přatelé. Jistě, plenil Kookiemi pusinku, ale s Kookiem už jsme si to... odto a tadyhle s ním... já nevím. Yoongi, nekoukej tak na mě. Nesnesu to. Já zatraceně nevím, co s tebou.

Proč musí být tak roztomilý, přestože má na oku monokl jak kráva?

A proč najednou mluvím vulgárně?

Vzal jsem Kooka kolem pasu a dal tím Yoongimu snad srozumitelnou zprávu. Moje. Nesahat.

Yoongi na to nic neřekl. Ani se nepohnul. Zamrkal jsem, jestli se mi to nezdá. Vždyť před chvilkou ještě žil, tak co to-

"Měl by ses mu omluvit," vypadlo z Kooka a já s pohledem stále zabodnutým do hyunga přikývl. Kookie do mě prstem dloubl. Pohlédl jsem na něj a k mé nelibosti mi dával najevo, že omluvit bych se měl já.

"Už jsem ti říkal, že jsem nic neudělal," řekl jsem rychle.

"A ten monokl? Hmm, Nebo to samo?"

Frustrovaně jsem se od něj odtáhl a se zoufalstvím ve tváři začal mluvit.

"Už jsem ti to celé vysvětloval, Kookie. Nenuť mě to zas opakovat."

Yoongi ani necekl, když si Kook založil ruce na hrudi a kývl k němu hlavou.  "Omluv se mu. Dělej."

"Oh," vydechl jsem. "Takže teď, když jsem ti dal další šanci, mi budeš rozkazovat co mám a nemám dělat? Nejsem tvůj malej parchant, abys věděl!"

"Yoongi-hyung si tvou pěst nezasloužil."

Zamrkal jsem a zůstal mlčky stát s otevřenou pusou, zatímco Yoongi nás sledoval ode dveří a Jungkook mě propaloval pohledem.

Nevěděl jsem, co se to právě stalo, ale ničilo mě to. Bolelo to. Srdce bolelo.

Stay  - BTS Vkook textingKde žijí příběhy. Začni objevovat