Stay - BTS Vkook texting

41. Really bad joke

"Notak, Jine, vem si ještě."

Seděl jsem v nemocnici v Jinově pokoji a sledoval, jak se Hoseok snaží dostat do svégo hyunga jídlo, které měl vždycky tak rád. Jin ho ale už poněkolikáte odmítl, "mám stažený žaludek," "bolí mě břicho," "necpi to do mě všecko najednou," ale i tak se Hobi nepřestal usmívat a chovat se jako - no, když budu vážně přesný, tak jako duhový jednorožec se sluníčkem na konci rohu.

Namjoon však Jinovo počínáni nebral tak dobře. "Vážně ti tu dávají dost najíst? Nemíváš tu hlad? Jestli jo... hele, buď upřímnej, miláčku. Já bych ti klidně něco uvařil, kdyb..."

Jin na něj vyvalil oči, přejel si ho nedůvěřivým pohledem a maličko se od Joona poodtáhl na posteli. Pak se obrátil k Yoongimu, který kupodivu nespal.

"Než ho tam pustíte - říkám to proto, že vím, že ho asi nezadržíte, aby tam nešel - tak buď tak hodný, tu kuchyň mi vyfoť, kup černý rámeček a černou pásku do rohu a udělej z toho pohřební fotku, Yoongi. Kdybys mi to donesl sem ještě s repertoárem smutečních svíček....však víš...budu potřebovat uctít památku."

Yoongi se podíval na Joona, který vypadal jako malé uražené děcko, a kývl na souhlas.

"Jsem rád, že máš dobrou náladu," ozval se Namjoon, a já v hlase uslyšel něci zlomeného. Byla sice pravda, že je v kuchyni neskutečné nemehlo, ale principiálně by to, co právě prohlásil Jin, na jeho místě ranilo i mě. On se snažil, za celou dobu, co je v nemocnici, se nezastavil. Celou dobu jen lítal okolo člověka, který si z něj až ošklivě utahoval, a to celé jen proto, že ho miluje.

Pohlédl jsem na Taeho a zjistil, že mě sleduje svým hladovým pohledem. Tím, který se zaměřuje pouze na mě a nic jiného pro něj neexistuje. Poslal jsem mu vzdušný polibek a on se usmál. Oplatil mi to.

Vrátil jsem pozornost ke klukům a zjistil, že zatímco se Jin s Hoseokem a Yoongim smáli Jinovým vtipům o Namjoonově neschopnosti, Joon se zvedl ze židle. Jinův smích utichl, až když zaslechl zaklapnutí dveří a spatřil Joonovu židli, která byla prázdná.

Tae zapískal. Pohled na něj mi prozradil, že to bylo na mě - chtěl mě na sebe upozornit. Roztáhl paže a milým úsměvem mi naznačil, že chce, abych k němu přišel. To jsem udělal. Posadil jsem se na jeho stehna, omotal mu ruce kolem krku a šepal mu do ucha.

"Byl bys smutný, kdyby se tohle stalo nám?"

Mluvil jsem opravdu tiše, nechtěl jsem totiž, aby to slyšeli i ostatní.

Tae mě políbil. "Ty bys byl smutný taky, že jo?" pošeptal do mého ucha a já přikývl.

Najednou se ozval Taemin. "Vy dva se tu klidně cucmejte," ukázal na nás, "a vy ostatní se dál chovejte jak parchantští ignoranti. Jen mu ubližujete."

"Díky, kámo, bez tebe bych na to nepřišel," rýpnul si Yoongi, ale pak si povzdechl a pokračoval. "Ale máš pravdu. Půjdu ho najít a... dovedu ho zpátky."

"Půjdu s tebou," ozval se Hobi, který se přihnal k němu a s přehnaně gentelmanským rozlučným gestem vyšel ze dveří, hned po Yoongim, málem následován Taeminem, ale ten si to z nějakého důvodu rozmyslel a zůstal s námi.

Jina dobrá nálada očividně přešla. Frustrovaně si překryl pusu rukou, následně si vyhublou dlaní utřel čelo a vypustil vzduch z plic.

"Co jsem to krucinál udělal?"