Stay - BTS Vkook texting

84. I wanna hear it

Taehyungie's

"Smetanu, hyung?"

"Jo, jo, jo!" Zvolal jsem radostně a zamával dlaněma před sebou jako s vějířema. Ono dát mezi moje prsty látku, blány nebo tak něco, mohly by vyvolávat iluzi, že jím skutečně jsou. Jo, i Kookie je má rád, ale to už je mimo téma.

"Myslíš, že si to vůbec zasloužíš?"

"Proč bych neměl?" nakrčil jsem obočí.

"Protože jsi něco neudělal." Kookie svým mlsným jazýčkem slízl bílou hmotu, která se mu zasekla na rtu.
"A proto tahle smetánka není pro tebe," usmál se darebácky. Naklonil jsem se k němu a pokusil se ho políbit, ale on mi položil prst na pusu.

"Nejdřív bych chtěl něco slyšet," zašeptal.  Sundal prst a já nechal se naše růžové polštářky otřít o sebe.

"Miluju tě," zamumlal jsem tak tiše, že jsem se v jednu chvíli obával, že mně neslyšel. Ten pocit však Kookie vyvrátil, neboť to byl právě on, kdo opět spojil naše rty v jedny a nechal nás oba vzášet se v oblacích, zatímco v reálném světě jsme stáli nohama na pevné zemi.

"Už budeme navždy šťastní," řekl jsem, když se mi Kookie zachumlal do náruče. "Nikdo ti už neublíží."

"Hej, hrdličky," zavolal na nás Jin, jemuž položil Namjoon hlavu na rameno. "Jídlo je na stole."

Bok po boku jsme se vydali do jídelny, ruku v ruce, a sladili svoje pobrukování do jedné písně. Za poslední dva týdny jsme se tímto způsobem sblížili víc, než kdy jindy a já měl výbornou možnost slyšet Jungkooka zpívat. Měl nádherný hlas, no on říkal to samé o mém.

Byli jsme spolu šťastní.

Pro toho, kdo se těšil, že teď napíšu "Konec": Ehm, ehm. Etě nie.