Stay - BTS Vkook texting

127. Tea-hyung

Jin a já jsme seděli naproti sobě a mlčeli jsme, zatímco Jin s povytaženým obočím četl onu konverzaci. Spíš se mračil, než usmíval, v jeho očích se však skrývalo cosi, co by se dalo přirovnat nadšení, a stejně, jako já, byl překvapen. Když konečně dočetl, telefon odložil a vzhlédl ke mně.

"Myslím, že si oba uvědomujeme význam toho všeho," konstatoval a naklonil se ke mně, aby mi mohl prohrábnourlt vlasy. Zavřel jsem oči, bylo to příjemné. Hobimu tohle dělává Yoongi přesně z toho samého důvodu - protože se mu to líbí.

Přišoupal jsem se k němu do náruče.   V ten moment se otevřely dveře, dovnitř vstoupil Namjoon s podnosem, na němž se skvěly dva po okraj plné hrnky s čaji, připravený citrón a med a jako bonus ještě nějaké sušenky.

Jin na to zíral s otevřenou pusou.

"Kime Namjoone, vezmi si mě," hlesl. Tentokrát si nemohl dělat legrácky z Joonovy neschopnosti. Protože on to zvládl, a dokonce s takovou láskou, až to z toho podnosu sálalo. 

Namjoonova líčka se zbarvila do červena. Položil podnos na stůl a pokynul nám, abychom se dál obsloužili sami.

Jin vyskočil na nohy, popadl telefon a podal mu ho. Joon nakrčil obočí.

"To je..."

Jin kývl. "Taehyungův telefon. Taehyung tu prý dneska byl a vyžádal si svoje věci. Kook pak na sněhu našel tohle.  Nejspíš si to tam Taehyung zapomněl."

Namjoon otevřel pusu, ale nebyl schopen zformulovat jediné srozumitelné slovo. Vycházely z něj jen pazvuky hodné druhu homo erectus.

Pohlédl na mně. "Kecáš," špitl. "On si dovolil..."

"Joonie, klid," vyhrkl Jin, který vycítil, že Namjoon zřejmě ještě nepochopil, jak to s Taem vlastně je. Napsal heslo a ukázal na displej.

"Čti."

Zvedl jsem se a přicupital mezi ně.

Když namjoon dočetl, vyběhl z pojoje. Nezavřel za sebou, jen zmizel.

Zatahal jsem Jina za rukáv. "Co se mu stalo?"

Odpovědi se mi nedostalo. Jin jen tupě sledoval zeď na chodbě. O chvíli později mu výhled zastínil Namjoon, ženouc se s termoskama.

"Přelejte si ty čaje. Já rozhejbnu zbytek stáda." a znovu si to zamířil ke dveřím.

Před očima se mi pohupuvaly otazníky. Joon se na prahu obrátil čelem k nám.

"Jine? Budeš řídit?"