Stay - BTS Vkook texting

121. But I still love him, hyungs...

Vlastně stačilo jen prostředí, do kterého mě Jongin dostal, abych se cítil psychicky naprosto zničený, a pár hloupých týdnů bez Jungkooka, jídlo házené na podlahu, záchod jen v určitou hodinu a asi tisíc naprosto nesmyslných pravidel,  jejichž porušení bych mohl silně litovat.

Jongin byl, mírně řečeno, psychopat jak kráva. Jedno z pravidel bylo obzvášť podlé. Když jsem to slyšel poprvé, málem se mi podlomila kolena. Pamatuju si to nutkání omdlít, abych neslyšel ještě horší věci, ale jak jsem neočekával, nic horšího nepřišlo.

A tak mě Jongin každý den osobně umývá. Ano, pochopili jste to správně - nahého. Jako by nestačily jiné způsoby, jak mě ponížit.

"Stůj hezky rovně, zvedni ruce, rozkroč nohy, otoč se a vystrč na mě prdýlku..." to byly docela běžné pokyny. Proto jsem vždycky děkoval Bohu, když jsem z vany konečně vylezl.

Jongin se pravidelně staral o to, abych do školy chodil čistý a upravený a nic tak nebylo znát. Aby nikdo nepřišel na to, jak to se mnou ve skutečnosti je, a ja sám jsem o tom nesměl ani ceknout. Takže jsem na svém místě vedle Jimina prostě držel zobák.

O i ostatní kuci se ke mně chovali dost odměřeně. Jin se ke mně od toho incidentu snad ani nepřiblížil, nebylo-li to nutné, Namjoon po mně házel výhružné pohledy a pokud se mnou mluvil, jeho hlas často přecházel do vrčení, zvlášť když byl v blízkosti Jin nebo Kookie. Taemin mi asi dvakrát podkopl nohy a jednou, když jsem si sedal, mi odsunul židli, takže jsem žuchnul zadkem o podlahu a zapříčinil výbuch smíchu v celé třídě. To jsem pak utekl na záchody , abych mohl nechat slzám volný průchod. 

Jimin nebyl nijak pozadu, dokonce by se dalo říct, že tím "omylem" vylitým kafem na mé poznámky k písemce se dostal na přední příčky. Z té písemky jsem dostal horší známku, ale ne proto, že bych byl hloupý, ale proto, že jsem si musel vystačit s tím, co jsem pochytil v hodinách, neměl jsem to však Jiminovi za zlé. 

Hoseok mě prostě ignoroval, nevěnoval mi jediný dobrovolný pohled a neustále se ochomýtal kolem Yoongiho, který byl ke mně z kluků snad nejhorší. Krom neustalých nadávek, často do kreténů, čůráků a ještě horších, jsem díky jeho počínání skončil jednou na ošetřovně, a to když jsme se při hodině v chemické laboratoři rozdělili do dvojic. Já skončil s ním, pochopitelně, a asi aby mi ukázal, zač je toho loket, vylil mi na ruku slabší kyselinu. Bohužel to byla levá ruka, kterou jsem většinou psal, a tak jsem se musel na chvíli přeorientovat na pravou. Yoongi mě taky často shazovak ze schodů a jednou mě dokonce dusil zpoceným  trikem od tělocviku, když se mu při vybíjené nepodařilo zlomit mi žebro silnou ránou míčem.  Naštěstí pro mě tam přišel Joon a řekl mu "nech toho. Nešpiň si ruce, brácho. Tahle svině ti za to přece nestojí." Neřekl to nějak procítěně, jakoby měl strach o mně, spíš jakoby věděl, že by je vražda mohla dostat ze školy rovnou za mříže.

Kookie mě nenáviděl. Doslova. Stačilo mi pohlédnout do jeho očí a hned jsem měl jasno.

Zůstal jsem sám.

Navždy.