Stay - BTS Vkook texting

7. Taemin, you fucker!

Tělocvik probíhal víceméně v klidu. Protentokrát jsem se nikde nepřizabil a dokonce jsem ani nezranil někoho dalšího. Super výkon, Jungkooku! Možná tě za to jako odměnu nebudou čekat kopance do břicha jako posledně, když jsi to celé posral.

S tím křivookým klukem jsem už nemluvil. Co kdybych se mu zmínil o tom, že si píšu s někým, koho ani neznám, a on se mi jen bez pochopení vysmál do obličeje? Dost možná není tím, koho hledám. Celý tělocvik jsem čekal, až někdo zvolá jeho jméno, nebo jméno, které by mohlo mít něco společného s "Tae".

Žádné "Tae" jsem ale nezaslechl. Co jsem si ovšem všiml, bylo, jak jeden z těch starších chlapců zavolal "ví" a křivoočko přiběhl, jakoby ho volali. Něco ví. Ví snad něco, co já ne? Co ví?

Zrovna jsme měli pauzu ma oběd. Sedl jsem si se svou porcí k nejprázdnějšímu stolu, který jsem našel, ale pak jsem si všiml Taemina, který seděl s tou vyžlí - třeba je právě tohle onen neznámý.

Sledoval jsem je jak vosa sladké. Popravdě jsem se ani tak nezajímal o toho druhého kluka, nýbrž o Taemina. Protože za tu dobu, co jsem si začal psát s ním, jsem pochopil jednu věc: Taemin nemá facebook.

Proč mi ale tvrdil, že ho má? To jsem mu nestál ani o to, aby mi to přiznal?

Dojedli jsme zhruba nastejno a já si ho rychle vyhledal.

"Jé, ahoj zajdo," usmál se na mě nevinně, ale já ho měl v tu chvíli spíš chuť praštit jak za ten jeho typicky kačeří výraz, tak za to, že mi lhal. "Nečekal jsem tě."

"Možná jsi měl," utrhl jsem se na něj - bez váhání, bez slitování, bez promyšlení.

Taemin si povzdychl. Přihlouplý výraz už z jeho tváře zcela vymizel. "Cos potřeboval?"

Díky, že si myslíš, že za tebou přiklušu jen, když něco potřebuju, kámo, fakt.

"Přestaň mi lhát, Mine," řekl jsem mu na rovinu. "Nebo se se mnou přestaň bavit úplně. Já se od tebe nenechám tahat za nos - bez komentáře o mém nosu, prosím."

"V čem jsem ti měl jako lhát?"

"Víš zatraceně dobře, o čem mluvím."

Taemin si povzdychl. Jeho pohled se na krátký okamžik stočil k východu z jídelny, než se usadil zpátky na mně.

"Hele, je mi to vážně moc líto, ale už budu muset jít. Promluvíme si o tom pak."

Děláš si ze mě prdel?! Taemine!

Skousl jsem si tváře. "A kdy bude to tvoje 'pak'?"

Taemin nasadil hluboce zamyšlený výraz. "Nooo...."

"Nooooo co?"

Ušklíbl se na mě. "Noooo, dneska je úterý, takže.....nikdy. Měj se."

Zůstal jsem stát na místě jako solný sloup. Ani když mi zmizel z dohledu, já nehnul brvou, abych ho zastavil. Nebo dohnal.

Proboha, Taemine. Vždyť já tě mám rád. Proč mi to děláš?