Stay - BTS Vkook texting

37. Way

Tak se stalo, že jsme se dostali do auta, které nás mělo odvézt bůhvíkam. Projíždeji jsme lesem, vesnicemi a chvíli i městem. Tam jsem se z okna rozhlížel nejvíc - doufal jsem, že spatřím někoho známého, a povede se mi ho na sebe upozornit. Z města jsme ale vyjeli a trajdali si to dál.

Sklopil jsem pohled. Tohle je konec. I kdyby nás vezli na teplejší místo - o čemž, jen tak mimochodem, pochybuji - budou z nás dělat pořád ty samé chudinky, co doposud.

Jak jsem se v tomto zajetí ocitl úplně netuším. Vybavuju si jen, že jsem byl v nemocnici vyzvednout Taeho, ale bylo mi řečeno, že upadl do komatu. Tak jsem se sklesle vracel, protože mě za ním ani nepustili, a někdo mi přiložil kus látky k obličeji. Pak už si pamatuju jenom chlad a napětí v ledové místnosti.

Jeli jsme dál. Jinovi se cestou podařilo usnout, takže mu spadla hlava na moje rameno. Esteticky by to možná bylo lepší naopak, ale prakticky to prostě bylo tak, že si kluk s víc jak půlmetrovými rameny položil hlavu na ta má.

Z nás dvou jsem tredy zůstal vzhůru jen já. Jina jsem opatrně položil do svého klína (nou dvojsmysl pls sušenky moje ❤).

Zavřel jsem oči a zaposlouchal se do zvuků kolem sebe. Kromě kručení v briše a hučení motoru jsem zaslechl tichý rozhovor, který zněl dost naléhavě. Vedli ho dva únosci vepředu a při pohledu na ně jsem měl pocit, že je něco úspěšně vyvádí z míry.

"...nás doženou!" řekl jeden.

"Šlápni na to.'

"Tady? Koukni na tu podělanou cestu. Mám nás kurva zabít, nebo co?"

"Šlápni na to."

"Ne."

"Dělej"

"Nepleť se mi do toho! Nech toho! Co kurva děláš? Nech toho! Vypadni!"

Naklonil jsem se k nim, abych viděl, co se jim děje. Řidič se pral se spolujezdcem vedle sebe o nadvládu nad řízením. Řidič chtěl jet bezpečněji, než ten druhý, který vypadal, že má plamínek u zadku.

Podíval jsem se za sebe, jestli neuvidím to něco, co ho tak rozrušilo, a při pohledu na policejní auto mi poskočilo srdce. Jsme zachráněni!

Spolujezdec si odfrknul a dupnul na plyn. Musel ho sešlápnou až úplně k podlaze, protože takhle rychle jsem ještě v životě nejel. Dokonce i Jina to vzbudilo.

"Co děláš?!" zařval na něj řidič.

Spolujezdec něco prskl. Neslyšel jsem, co to bylo. Bál jsem se.

Jeli jsme a policie pořád za námi. A teď-

Teď jsem spatřil jeden jejich vůz i před námi. Jestli jsme chtěli uniknout, tak jedině přes přikop, což není dvakrát lákavá vyhlídka. Přesto spolujezdec strhl volant a my jsme skončili přesně v tom místě, omráčení, zmatení, a kolama vzhůru.

Luv yaaaaaaa😍😁