Stay - BTS Vkook texting

31. I am here so I can't help

Obraz, jehož jsem se stal součástí, se rozplynul. Zůstal jsem jen já, ve tmě, samotný a zapomenutý.

Mrtvý? Mohl jsem být mrtvý? Jestli ano, je tohle nebe nebo peklo?

Byl jsem tu sám. Zavolal jsem pár slov do prostoru, ale jak jsem očekával, žádné odezvy se mi nedostalo.

Bylo tohle skutečné? Řekněme, že ano. Ta scéna vypadala docela realisticky. Partička sviní, které ubližují Koo-

Až já budu moct, tak ty zasraný kretény přetáhnu bičem s háčkem na konci. Mé lásce nikdo ubližovat nebude. Byl jsem si jistý, že to, co jsem viděl, je pravda. Že se to doopravdy děje.

Zatraceně. Kdybych já jen věděl, jak se odtud dostat. Kdybych měl nějakou indicii, nějaký návod nebo tak něco, co by mi pomohlo, ale to já ne.

Klesl jsem na zem a rukama se opřel o kolena. Byl jsem zoufalý. Kookie je v nebezpečí, dost možná ve vážném, a já mu nemůžu pomoct. Jak se kolem mě prohnal jemný vánek, zašeptal jsem to jméno do jeho pláště.

"Jungkookie."

Vánek na chvíli zmizel, ale vrátil se z druhé strany, proudil kolem mě a studil. Sklopil jsem hlavu.

Ucítil jsem, jak se mi vánek opírá o bradu.

Zvedl jsem hlavu, avšak -protože byla všude tma- nic jsem neviděl.

Vánek ke mně promluvil hlasem postarší ženy. Lekl jsem se. Zdál se mi povědomý.

"Chceš odtud pryč?"