Stay - BTS Vkook texting

53. Broken

Kookie's pov:

Nebudu vám říkat, co za věci se udály po dobu dalších třech týdnů, co byl Jin v nemocnici, protože si z toho moc nepamatuju. Snad jen sem tam nějaká vtipná hláška, vzájemné dokazování přátelství a předstírání, že je všechno v naprostém pořádku.

Ani bych nevěřil, že budu zase sedět na své židli ve škole. Spolužáci za mnou chodili, ptali se mě, co se stalo a jak se cítím, a já jim s křečovitým úsměvem odpovídal: "Mám se dobře, děkuju."

Ale nebyla to pravda a myslím, že to jejich značná část poznala. Byl jsem uvnitř zlomený, cítil jsem se jako přejetý parním válcem a jako by mé srdce poleptávala žíravina.

Chtělo se mi brečet, chtělo se mi zvracet znechucením ze sebe samotného, chtělo se mi zvednou se a odejít, ale to nešlo. Pořád jsem musel myslet na to, že už nesmím mít absence. Jinak mě nemohou učitelé klasifikovat.

On se do školy nevrátil. Podle toho, co jsem zaslechl, odjel někam do... já vlastně ani nevím, kam jel. Prý to bylo na hodně dlouho.

Chtěl jsem mu napsat, ale věděl jsem, že po tom incidentu si mou zprávu ani nezobrazí.

Tak jsem proseděl celý den ve škole s mobilem v ruce, jen tak na něj zíral a vymýšlel způsob, jak ho kontaktovat a vysvětlit mu, co se vlastně stalo. Především to celé bylo trochu jinak, než jak si to vyložil.

Ale kdybych mu to řekl, uvěřil by mi? Vyslechl by mě vůbec?

Dal by mi druhou šanci?

Odemykal jsem dům a cítil, jak mi po tváři stéká slza. Tři týdny jsem nedokázal vymanit z hlavy ten opovrhovačný pohled, kterým mě obdaroval. Byla to kudla v srdci. Vědět, že zatímco já ho miluju, on mě nenávidí.

Byl jsem odhodlaný náš vztah vrátit zpátky.

Tak jsem otevřel mobil a po půlhodině něco vymyslel.