Stay - BTS Vkook texting

126. Only he can help

Kratší kapitolka na dobrou noc, já vím a taky vás miluju ♥

Jungkook's pov:

"Kookie, notak, otevři, dělej!"

Probudilo mě bušení na dveře. Ani jsem nezaznamenal, že usínám. Když jsem otevřel oči, bylo venku již šero a budík na nočním stolku oznamoval půl páté večer. Ikdyž bych rád zůstal v teple peřiny, musel jsem se z postele zvednout a jít Jinovi otevřít a dát mu najevo, že ještě žiju. 

A Jin, s vařečkou v ruce, výhružným postojem a nasupeným výrazem, polekaně nadskočil, když mě spatřil. 

"Jéminkote, co se to s tebou zas stalo?"

Sklonil jsem hlavu ve snaze se schovat před jeho zděšenýma očima. 

"Jinie, lásko, třeba jen us-"

Namjoon na konci chodby zpatřil můj zjev, ale než stihl uskočit, chytil se zábradlí. Skákat na schodech by totiž nemusel být úplně ten nejlepší nápad, co dostal. 

"-nul."

Jin pustil vařečku a jeho varovný pohled se změnil v soucitný.  "Máme večeri, Kookie. Pojď se najíst."

"Už teď?" špitl jsem omámeně. Spánek ještě z mého těla úplně nevyprchal. "Nejsem si jistej, že dneska budu schopnej vůbec něco sníst, " zašeptal jsem, aby to slyšel jenom Jin, a poddajně držel hlavu sklopenou. Jin se ale nenaštval, trochu mě tím překvapil. 

Přitáhl si mě do objetí a profoukl mi vlasy. 

"Co se děje? Není ti dobře?"

Mačkán v jeho širokých ramenech jsem přitakal. Jin voněl po pepři a bazalce. Vzlykl jsem a vůni jsem tak nečekaně nasál do všech koutů plic. 

"Joonie," obrátil se Jin k postrachu všech nerozbitých věcí,  "mohl bys popro... víš co, kašlu na to. Uvař čaj. Mě zelený a Kookiemu ten jeho s jahůdkou na obalu."

"Ale-"

"Joonie. Miluju tě."

Namjoon se zakřenil, poslal Jinovi vzdušnou pusu a odkráčel splnit  svou misi. 

Jin se ode mě odtáhl, ale jen tak daleko, aby mi mohl pohlédnout do očí. Měl jsem je napuchlé od pláče. Slzy tekly proudem a smáčely celou mou tvář. Musel jsem vypadat příšerně. Bylo to málo v porovnání s tím, co jsem si doopravdy zasloužil.  To, co jsem díky těm zprávám zjistil, bylo taky zřejmě tím, co mě tak vysílilo, že jsem se propadl do říše snů. Ubližoval jsem Taemu. Viděl jsem, jak trpí, a i přesto, že mi něco říkalo, že ho někdo týrá, jsem tuto činnost podporoval a sám se o to ještě přičiňoval. V podstatě jsem ho týral svým přihlížením a on si to ani nezasloužil. On jen celou dobu bojoval za můj život. Obětoval sebe, aby zachránil mě, a jen, aby to vypadalo jako útok na mě, mi sem tam pod nátlakem toho Jongina zlomil žebro nebo zápěstí. Zvláště dneska jsem se k němu zachoval jako hulvát. Nebylo to ode mě fér. 

A byl jsem rozhodnutý to Jinovi říct. On to pochopí. On tam se mnou byl, když se to celé vyhrotilo. 

Jin je jediný, kdo mi může pomoct...