Stay - BTS Vkook texting

93. Breakfast

Vydávám nový příběh, Sušenky, oznamovala jsem to už v BTS, když, ale vyplatí se to tahat i sem. Takže, pro toho, kdo to nečetl a je líný překlikávat: jedná se o ship se Severusem Snapem. Bližší informace naleznete v samotném příběhu, jehož název je "Hater? Lover?"

Kookie's pov:

Při snídani byla většina z nás zticha. Namjoon upíral zvědavý pohled na Jina, který se tvářil, že tu nikoho a nic nezná a nemá s tímto prostorem a lidmi v něm nic společného. Pak opatrně ohodil pohledem Taeho, nervózně se usmál a zase oči sklopil. Přišlo mi to roztomilé. Že zrovna Jin, taková naše klukomáma, se bude stydět sedět u jídla s mladými kluky, které načapala v jejich pokoji při jejich šťastných chvilkách. Tae si ho nevšiml, jen dál horlivě přikyvoval na Jiminův výklad o získávání svalové hmoty, nebo o čemže to vlastně bylo, a levou rukou mě držel kolem pasu. 

"...aly se ti jen tak neutvořej, brácho," upozorňoval Jimin a zvedl prst ve výstražném gestu. "Je to o cvičení. Pravidelným. A musíš to vydržet, někdy je to naprd, někdy je to super, ale - koukni se na tohle, no, co vidíš? Tak pověz."

"Ty si myslíš, že jseš vidět?" vypálil jsem s úsměvem. 

Jimin si své triko stáhl zase dolů. Zúžil oči a na tváři mu přistál jen počkej výraz. "Já tě..."

Nedořekl to a už se na mě vrhl, rychle, mrštně a co bylo nejlepší, rozesmátě. Tae se prudce postavil a s úsměvem, který zřejmě proti jeho vůli prozrazoval, že se asi brzo rozchechtá a pustí ho tak za mnou, aby mě třeba řádně zlochtal, nebo umačkal ve svém miloučkém, hřejivoučkém, laskavoučkém, roztomiloučkém... eh, chtěl jsem říct smrtícím objetí. Pardon.

"Promiň, hyung," řekl jsem mu, když se dal Tae zase dokupy, "třeba budeš mít štěstí jindy."

Tae se na mě otočil, na tváři škleb, a uvolnil Jiminovi cestu ke mně. 

"Co... počkej, T-Tae, co to děláš?" 

"Promiň, Kookie, lásko. Třeba budeš mít štěstí jindy," zopakoval má slova. Jimin už mě mačkal jak vystrašená koala a zřejmě se snažil mě vyzvednout do vzduchu, ale z jeho sevření jsem utekl dřív, než se mu to povedlo, a vyběhl za Taehyungiem.

Ten den byl jedním z nejkrásnějších v mém životě. Krásné ráno, zábava u snídaně, ačkoli Yoongi se tvářil jak ublížený kakabus a s kruhy pod očima a Hoseokovou paží kolem ramen posílal všechny a všechno do háje, i na horší místa.  Nikdo po něm nežádal vysvětlení, jednak ze strachu, že by to kamaráda mohlo vyprovokovat k nepříčetnosti, jednak prostě proto, že bylo i bez vysvětlování patrné, že se prostě špatně vyspal. Vrtalo mi hlavou, proč, jak je možné, že zrovna on, největší spáč, kterého kdy tato planeta poznala, má oči podbarvené temnotou neprosněných snů. Pak jsem si ovšem uvědomil, že se každý občas špatně vyspí, a nechal to být. I tak to byl skutečně jeden z nejkrásnějších dnů, jaký jsem kdy zažil.

Další den se ovšem ukázalo, že to bylo jen výsostné vyvrcholení před spádem. Yoongi měl u snídaně kruhy pod očima ještě tmavší a Tae se začal...

 ...chovat divně...

...ji, než obvykle.