Stay - BTS Vkook texting

61. Su-sleep-ga

Druhý den jsem se opět vypravil do jámy mučení, kterou kdysi kdosi nazval školou, zřejmě proto, aby muka a utrpení, která se v ní dějí, nebyla zřejmá na první pohled. Přišel jsem ke své skříňce, abych si sundal bundu a vzal některé učebnice, co budu dnes potřebovat.

Skříňka vedle té mé zašramotila. Byla Yoongiho. Zavřel jsem tu svou a pohlédl na něj. Nezdálo se ale, že by on mě zaregistroval. Tak jsem ho chvíli porozoval a cítil se u toho jako kříženec fakt dobré starostlivé matky, co dává bacha na děcko, a predátora číhajícího na kořist.

Dlouhou dobu držel v ruce nějaký kus papíru. Domníval jsem se, že se jedná o něco do školy, tahák, nebo něco takového. Při bližším pohledu - krapet jsem se k němu naklonil - jsem zjistil, že už celé dvě minuty se skoro až zamilovaným pohledem zírá na Hoseokovu fotku. Pak si ji znenadaní nasoukal do kapsy u kalhot, zavřel dvířka a otočil se k odchodu.

"Yoongi hyung!" zavolal jsem na něj.

Zastavil se, ale podle očekávání se neobtěžoval otočil.

"Co se tak ploužíš?" Dohopsal jsem k němu jak naprostý magor. Vzal jsem h o kolem ramen. Proboha živýho, pakoně tu ze sebe má dělat Hobi, ne já. "Trochu zvesela, no ne? Je krásný den, slunce sví-"

"Ještě slovo a zaškrtím tě tkaničkou," prskl po mně.

Zmkl jsem a stáhnul svou ruku z jeho ramene pryč.

Pohlédl na mě svým nechápavým pohledem a tak jsem si ho mohl prohlédnou zblízka. Nepoddajné světlé vlasy rozcuchané jak vrabčí hnízdo, pleť bělejší než obvykle - dnes i s výrazným nádechem zelené - rty suché, černé oči pohaslé a smutné, a okolo jednoho fialový otok coby památka na něčí pěst.

"Řílal jsem snad, abyš mě pustil, pabo?" Zahuhlal.

Omotal jsem kolem něj ruku zpátky. Vlastně jsem ani netušil, proč jsme tak stáli dalších pěti minut, než mi došlo, že Yoongi usnul.