Stay - BTS Vkook texting

117. Last kiss

MegaFlashback, Taehyung's pov:

Kookie ještě stále snídal a já byl už v našem pokoji, znovu zachumlaný do deky, snažíc se dospat svůj půlnoční život. Upravil jsem si polštář. Moje bolavá hlava mě přesvědčila o tom, že zůstávat vzhůru do půl jedné, když vím, že nás Jin budí v sedm, není dvakrát nejlepší nápad. Ale stejně dobře jsem věděl, že dnes budu ponocovat úplně stejně. Jsou přece prázdniny, ne?

Nudil jsem se. Někdy se Jungkook u snídaně neskutečně loudá. Nejhorší je u müsli. Než vezme do ruky lžičku, nabere do ní müsli z misky, otočí si ji směrem k sobě a šoupne si ji do pusy, to by stihla proběhnout třetí světová.

Vyndal jsem svůj mobil z nabíječky a odemknul ho králíčkem. Když jsem řekl Jungkookovi o tom gestu, začervenal se a zavrtal mi hlavu do ramene, než mě políbil. A pak  ji zase zavrtal do mého ramene. Byla to jedna z těch krásných chvil, které si budu pamatovat, až budu umírat, protože pro nic jiného nežiju. Protože pro nic jiného nedýchám.

A proto mi zprávy od nějakého Jongina nahánějí takovou hrůzu. Když je čtu, přebíhá mi mráz po zádech, sem a tam, tam a sem, do všech světových stran, hlavně aby nezůstal jediný kousek nedotčený. Dnes to byl týden, co mi napsal poprvé, a za tu dobu mi dal jasně najevo, kdo je tu šéf. Přiznávám, že mám už jen za to chuť rozkopat mu hubu, ať je to, kdo je to, i za to, jak se vyjadřuje o Jungkookovi. Kookie je můj život a můj život není pojebanej sráč. Kookie není pojebanej sráč.

Jak jsem si mohl myslet, Jongin nevynechal jedinou příležitost mi napsat, ať už by to mělo být ve dne, nebo uprostřed noci. Zpráva v mém mobilu trčela od půl čtvrté ráno.

Jongin: užívej si pořádně poslední den s tím zajdou. Víš, co tě zítra čeká.

Ano, vím to zatraceně dobře. A netěším se na to. Zítra nebudu moct dávat Kookiemu najevo, jak moc ho mám rád. Od zítřka žádné květinky, žádné večerě při svíčkách, žádné pusinky ani žádný sex. Od zítřka bude mezi námi jen něco suchého, něco vnuceného. Musím tenhle den udělat pro svou lásku co nejlepším  a pořád mu opakovat ta dvě slova, aby si je zapamatoval.

Odepsal jsem.

Taehyung: jak můžeš být taková svině?

Pár okamžiků na to mi přišla další zpráva.

Jongin: 😘🙃

Zavrčel jsem a napsal mu:

Taehyung: kreténe jeden zasranej

Odpověď se dostavila hned.

Jongin: ššš, ale notak. Víš přece, co by se mohlo stát Jungkookovi, když budeš zlobit?

Taehyung: víš, jakým směrem se máš vydat do prdele, nebo chceš poslat mapu s trasou?

Obbykle hrubý nebývám, ale v tuto chvíli moc jiných možností nezbývalo.

Jongin: jedinej, kdo půjde do prdele, bude Jungkook, až ho tam sám pošleš 😉

"Ťuk ťuk," zaklepal kdosi na dveře. Ty se otevřely a ten, kdo vešel dovnitř, byl můj Jungkookie.

Vypnul jsem telefon, uklidil ho zpátky na svůj noční stolek a natáhl ke Kookiemu obě ruce. "Miluju tě, víš to?"

On mi vlepil vášnivý polibek.

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Celý den proběhl ještě lépe, než jsem si představoval. O to víc bolelo, když jsem druhý den musel odmítat každou drobnou pusinku.

Protože ten zmetek Jongin se dívá. Já vím, že se dívá. Já vím, co slíbil, a taky vím, čeho je schopný a že moje neposlusnost by mohla Kookieho stát život. Sám mi to psal.

A tak jsem celý týden dodržoval půst.

A po týdnu přišel nejhorší den mého života. Den, kdy budu muset své lásce, člověku, kterého skutečně miluju, ohavně ublížit.

Tolik jsem se bál...