Stay - BTS Vkook texting

42. Hobi, stooob it

Yoongi's pov:

Šli jsme klidným krokem napříč nemocničními chodbami. Celou dobu jsme mlčeli. Hoseok kráčel vedle mě a pobrukoval si své na fleku smyšlené písně. Poněkolikáté jsem ho přistihl, jak po mně pokukuje, ale nic na to neřekl.

Bylo tu trochu rušno. Kolem nás se hemžily sestry, takže občas musel uhnout. Jo, namáhat se musel on, protože já jsem starší a vůbec, co bych se sral s uhýbáním? Já, nejlínější tvor na Zemi?

"Myslíš, že to nebylo nápadný?" zeptal jsem se ho nakonec. Malinko zpomalil, ale nezastavil se.

"Nevím, co tím myslíš, hyung," odvětil a uhnul nějaké sestře, která nesla tác s lékama.

Zastavil jsem se a překřížil ruce na hrudi. "No to jsem si mohl myslet," zašeptal jsem jedovatě. "Takže na mě teď budeš zase hrát nějakej vypatlanej mozek, nebo co? To tě to pořád ještě baví? Ty mě prostě pronásleduješ. Otravnej dobytku."

Hobimu posmutněl výraz. Díval se na mě a jeho oči dostaly podobu těch štěněčích. Byl roztomilý, ale ani tak se mu nepodařilo prolomit ledy mé zamrzlé duše a obměkčit mě.

"Jsem stále ten samý mrzout, Hoseoku," oznámil jsem.

Poraženecky vydechl a svěsil ruce podél těla, takže trochu připomínal hadrovou panenku.

Přišel ke mně a objal mě. Vůbec jsem to nečekal, a z nějakého důvodu jsem mu vzdychl do ucha, které jsem měl jako naschvál vedle oblečeje. Doufal jsem, že si toho nevšiml.

"To tě tak moc vzrušuju, hyung?"

Doufal jsem špatně.

"Proč... proč mi to děláš?" pošeptal jsem mu do ucha a vzdychl, když se jemně otřel svým rozkrokem o ten můj.

Podíval se na mě a usmál se.

"Protože tě mám rád."

"Chováš se jak nadrženej úchyl."

Na chvilku to vypadalo, že jsem ho urazil, že mu ta slova ublížila, ale on se nakonec zase usmál a zmáčkl mě v drtivém objetí.

"Fajn, taky tě - achhh"

Ten malý netvor mi zmáčkl zadek a pokračoval ve vzájemném otírání intimních partií přes látku. Skousl jsem si ret, nechtěl jsem, aby někdo slyšel mé vzdychy, a upozorňovat jsem na nás nikoho nepotřeboval.

Odstrčil jsem ho. Tohle mi dělat nebude. Chtěl jít znovu ke mně, ale já ho nataženou rukou zastavil.

"Má... máme... práci... a navíc by... nás mohl... někdo vidět, Hobi" vysoukal jsem ze sebe ztěžka.

Hoseok přikývl, ale na jeho tváři už žádný úsměv nedominoval. Otočil se a pokračoval dál tím směrem, jakým jsme celou dobu šli. Díval jsem se za ním a duchu se profackovával. Proč jsem ho nechával zajít tak daleko? Proč jsem ho nechával vůbec někam zajít?

Sakra, já jsem na holky. Nejsem gay, řekl jsem si v duchu přísně a rozešel se za ním.

Nejsem gay, nejsem gay, nejsem gay, nejsem gay, nejsem gay...