Stay - BTS Vkook texting

90. One week later

Jungkook's pov:

"Mňam. Jine, ještěže aspoň ty tu umíš vařit."

Jin nad tou lichotkou jen mávl rukou, začervenal se a pro jistotu se otočil k Namjoonovi, s nímž zajisté probíral něco velmi důležitého. Tae, sedící vedle mě na větším křesle, do mě drknul loktem.

"A ty palačinky, co jsem pro tebe dělal já-"

"Dopadly katastrofálně," pohlédl jsem mu do očí. "Sporák máme odřený, jak jsem ho musel drhnout drátěnkou, a taky bych řekl, že by bylo třeba přemalovat strop. Opravdu netuším, cos mi chtěl předvést, když jsi tu umaštěnou připálenou palačinku vyhodil jak idiot do vzduchu."

Taehyung pokrčil rameny. "No, snaha byla."

"Ani sousedovic pes, kterého jsme ten den hlídali, protože oni si to trajdali kdesi na dovče na pláži, to nechtěl, když to spadlo na zem." To si pamatuju až moc dobře. Očuchal, nakrčil nos, pohlédl na nás jako bychom ho měli praštit holí,  ucouvl a se staženým ocasem odpelášil pryč.

"Proč o tom mluvíš ve středním rodě? Je to ta palačinka."

Uchecht jsem se a vyhoupl se mu na klín. Pohladil jsem ho po vlasech a nasadil soucitný pohled.

"Ty tomu ještě říkáš palačinka?"

"Snažil jsem se pro tebe," zesmutněl Tae a sklopil pohled. Do tváře jsem mu viděl hůř, ale i přes to jsem na něm poznal, že jsem ho nechtěně ranil. Věděl jsem, že ty palačinky měly být pro mě. Kolik času věnoval hledání nejlákavějšího receptu, abychom nemuseli chodit do restaurace plné lidí a užívat si klid a pohodu hezky doma. Snažil se. Opravdu se snažil.

Že se mu to nepovedlo? To byla už jiná věc.

"Nech toho, lásko," setřel jsem mu malou slzu. "Beztak oba víme, že vařit prostě neumíš. No a?" políbil jsem ho. "Umíš jiné věci. Jedině tvůj hlas mě uspí. Umíš mě rozesmát, ikdyž jsem smutný. Jenom tvá přítomnost mě dokáže vznést až-"

"-do prdele," uslyšel jsem Yoongiho, který ještě seděl v kuchyni studujíc noviny. "Hooooobiiiiiiiiiiii!!!!"

Dveře jejich společného pokoje se rozlétly, na schodech to pod nárazy dusavých kroků zadunělo a v další vteřině se k Yoongimu řítil Hoseok se starostlivým výrazem. Zůstali jsme s Taem jak přimrazení na křesle.

"Já jsem se lek," prohlásil Yoongi po chvíli trapného ticha. Hned nato jsem viděl Hobiho pádit do koupelny a zanedlouho se vracet s desinfekcí a náplastí.

Podívali jsme se s Taem na sebe a čistě ze zvědavosti jsme vztali. Ruku v ruce jsme došli do kuchyně, zatímco Yoongi měl ruku v Hobiho dlaních a nechal se ošetřovat. Při pohledu na otevřené noviny na stole mi došlo, že jsem je ještě nečetl.

"Co se stalo, Yoongi hyung?" zeptal jsem se a Yoongi místo odpovědi kývl k novinám.

Vzal jsem si je do rukou otevřené tak, jak byly. Hned mě do očí praštil jako pěst velký obrázek muže -tedy, spíše chlapce ne o moc staršího, než jsem já- s tmavými vlasy, černýma očima a pomstychtivou jiskrou v nich. Pod fotkou byl i popisek: Potvrzeno až dnes: přeživší únosce utekl z jedné z nejstřeženějších věznic naší země - už před týdnem.

Noviny opustily mé ruce, odrazily se od levé vykročené nony a se šustěním dopadly na zem.

Než jsem se stačil pohnout a vymanit se z tranzu, před očima se mi rozlila čerň a já už jen cítil náraz hlavou stůl a podlahu.