Who? (A/B/O)

Konec diskuse 1

Prvotní šok z pohledu do zrcadla se mi nedaří překonat ani po dlouhých minutách mlčení. Aaron jen trpělivě sedí a čeká, sám musí být šokován slovy, která jsem mu řekl. Pravděpodobně nikdo nečekal, že bych mohl vlivem rány do hlavy zapomenou kolem dvaceti let života.

„Kolik mi je let?" prolomím ticho. Tmavovlasá alfa ke mně zvedne zadumaný pohled, zajisté přemýšlí, jak se mnou nadále naložit. Sám si neumím představit, že na mě někde čeká práce a možná i nějaká omega...

„Ehm..." Přimhouří oči, až se mu na čele vyrýsuje hluboká vráska, značící jeho pokročilý věk, tudíž i můj, jelikož jsme jen o několik měsíců jinak staří. „Třicet sedm, zatím."

Frustrovaně vydechnu a na okamžik zavřu oči, aby Aaron neviděl mé zklamání. Život mi protekl mezi prsty a já si nic nepamatuji, i když se snažím vzpomenout za každou cenu.

„Není to zase až tak špatné," namítne, když vidí můj výraz. „Jsi stále mladý, ale už máš peníze, moc a vážnost, což bys v patnácti letech neměl. Prakticky jsi přeskočil trapnou část svého života," řekne s malým pobaveným úšklebkem. Stále si nemohu zvyknout na vousy a nagelované vlasy.

„Mám totální okno," přiznám se ztrápeně. Chci se začít omlouvat, ale, jak už mi bylo sděleno, není za co. Sám sobě jsem cizincem, když nepoznávám vlastní tvář, hlas a ani minulost. „Poznávám jenom tebe."

„Víš, že se vždy selektuje jen to nejlepší," zašvitoří rozesmátě, ale okamžitě přestane. Trochu se mi uleví, že i v této majestátní alfě zůstalo zrnko hravosti náctiletého kluka s rozcuchanými vlasy a roztrhanými kalhotami. Kluka, který na vše odpovídal vtipem, nikdy se neučil, odmítal pravidla a otáčel se za každou hezčí omegou, ale nyní ten samý Aaron nosí oblek, drahé hodinky, nagelované vlasy, mluví vytříbeným hlasem i přízvukem a večer se vrací k rodině. „Omlouvám se, jen mi to ulétlo."

„To nic, konečně se netváříš jako na pohřbu. Jsem sice totálně blbej, ale ne mrtvej!" Pohoršený pohled přiletí jako facka. „Co je?"

„Mluvíš, tak... jinak, než jsem zvyklý." Skvělé, takže také mluvím jako snob. „Budeš si muset dávat pozor na jazyk, až se dostaneme do práce nebo ke tvé omeze." Slovo omega na mě působí jako spouštěč. Mám omegu?! Vlastní omegu? Konečně budu mít sex, který si doposud užíval jenom Aaron a následně mi vyprávěl barvitě každý detail. Vždy jsem chtěl taky zkusit spojení, ale nikdy jsem nedokázal přesvědčit omegu, aby se mnou podstoupila nebezpečí v podobě bondu, kousnutí do krku, po kterém bychom byli mate – spřízněni dušemi. „Co se děje? Celý jsi zrudl."

„Vždycky jsi mi vyprávěj, jaké je to mít omegu... Konečně se dočkám!" Neuvědomuji si, že Aaron už není ten zvrhlý kluk, proto mu vyprávím vše, co mě jen napadne, i když bych se měl kontrolovat.

„Proboha!" vzdychne vyčerpaně alfa a zakryje si dlaní tvář. „Tohle nezakryjeme."

„Proč?"

„Protože tvoje omega pozná, že jsi ještě nikdy... A to je náš konec."

Povytáhnu obočí. „Proč by měl být? Snad ví o mém zranění a dozví se i mé indispozici."

„Ne, nedozví!" utne mé představy o milé a okouzlující alfě. „Tvoje omega je mrcha a stačí jediný chybný krok a bouchnou nám oběma životy. Ty ještě neznáš situaci, ale s tvojí omegou přišly i velké peníze, které by s ní však mohly i odejít a tobě by zbylo jenom dítě a oči pro pláč."

„Já mám dítě?" vyjeknu. Nevím, zda se mám radovat anebo děsit.

„Ano. Mohu pokračovat?"