Who? (A/B/O)

GABRIEL II.

A je tu další díl z pohledu Gabriela :)

Automaticky se od George odpojím již v předsíni a zamířím do tatínkova pokoje, kde mě omega pokaždé kontroluje, zda mne má alfa nebije. Na mé pokožce nikdy nejsou žádné šrámy, ale něco ve mně přebývá... Již předem si dokáži představit tatínkovu reakci, jelikož bude zklamán, že jsem se nedokázal poučit z jeho chyb.

Své oblečení pomalu skládám na židli, až nakonec zůstanu v místnosti pouze ve spodním prádle. Nepřijdu si odhaleně, jsem v domě svého dětství a přijde mne prohlédnout pouze můj tatínek, jenž se o mě staral, ale stejně jsem rozechvělý.

„Miláčku, tady jsi," vřele mě osloví tatínek a rozejde se ke mně s domněním, že je vše v pořádku a my nyní máme pár minut pouze pro sebe bez dohledu přísných alf. Nejistě mu i oplatím objetí, ale jakmile se ke mně přiblíží, vidím v jeho pohledu změnu. Okamžik přemýšlí, než mě surově za ramena odtáhne od sebe na dálku svých paží a s naprosto hrozivým pohledem mě probodne. Cítím se, jako když jsem byl sedmiletý, hrál si s míčem a omylem jej kopl do otcovy pracovny, kde mu balón zlikvidoval drahou vázu – tatínek tenkrát vzal vinu na sebe.

„Co jsi to, proboha, provedl?!" vykřikne šeptem a zoufalství je na něm znát více než na mně. „Přišel jsi úplně o mozek?" Třese se mnou, abych konečně zareagoval, ale já nemohu. Stojím na místě, polykám slzy a chci pryč.

„Já za to nemůžu," vzlyknu. Sám sobě už přijdu jako ubožák, jelikož tolikrát jako za poslední měsíc jsem neplakal za celý život, za vše však může dítě a hormony. Stejně jsem prožíval i těhotenství s Alessiem, ale to jsem byl šťastný a otec na mě byl hrdý.

„Gabrieli, nikdo se tě nebude ptát, čí je to vina. To ty jsi těhotný, ne tvá alfa."

„Nedal mi léky, já to dítě nechtěl!" svěřuji tatínkovi věci, které by měly zůstat pouze mezi mates, ale potřebuji pomoc, aby mě otec zcela nezabil. „Nemohl jsem odmítnout spojení, ale George zapomněl léky doma, takže..."

„Gabrieli, dost!" zarazí mě a pohledem spěšně prohlédne mé tělo, zda není pokažené i jinak. „George je zajisté dostatečně inteligentní, aby se toho zbavil dříve, než tě předvede tvému otci, takže mi pověz pravdu!"

„On se o něco pokoušel..."

„O co?" vyštěkne. Vůbec se nepodobá milosrdné omeze, která mě porodila. Chápu, že se o mě bojí, ale měl by mě spíš utěšovat, když ví, co se se mnou stane líp než já sám."

„Přivedl svého bratra, aby mi udělal interrupci u jeho rodičů," říkám mezi vzlyky, ale tatínek mě pouze hluše pozoruje. „Nechtěl jsem, aby na mne koukal..."

„Myslel jsem si, že jsem tě něco naučil, ale jsi jen další hloupá omega! Tvá alfa ti mohla zachránit krk a ty odmítneš jenom kvůli svému pocitu pohodlí? Já kdybych měl před roky takovou možnost, neváhal bych ani vteřinu!" Rozzuřeně přechází po místnosti a dvěma prsty si masíruje kořen nosu. Je vážně vytočený. „Jen mi neříkej, že si to dítě chceš nechat..."

„Nechci další malé dítě, ale..."

„Žádné ale, Gabe! Musíš otci říct pouze o lécích a vině své alfy, musíš být silný a připravený splnit otci vše, co si bude přát. Nedovolím, abys šel do léčebny stejně jako já!"

„Tati, ale to dítě mi přibližuje George." Pokouším si setřít všechny slzy a vypadat vyrovnaně. „Chová se jako dříve, stejně jako když jsem čekal Alessia a on mě miloval."