Who? (A/B/O)

Tak mě nesuď! 33

„Artur mi řekl, že se nevídáte – proč?" zeptám se opatrně ženy, zatímco vyndavám pytlík čaje z hrnku. Je dost divné mít poblíž sebe omegu, se kterou jsem někdy dříve stvořil dítě...

„Protože odmítá jakákoliv pravidla a já a moje alfa jsme už toho měli dost. Když přestal studovat, byla to poslední kapka." Vypadá již opravdu vyrovnaně se svým dávným rozhodnutím, ale neumím si představit, že bych své dítě vyhnal na ulici. „Párkrát vzal ještě peníze na domácnost, pohádal se s otcem – nevlastním – a neměl úplně dobré vztahy se svými sourozenci, ale tam si myslím, že hrála velkou roli skutečnost, že jsou oba alfy a jejich otec jim dovolovat o něco víc než Arthurovi."

„S Alessiem vychází velmi dobře," doplním na obhajobu našeho společného syna. Rád bych pomalu vycouval z místnosti, aby nezavládlo trapné ticho, ale musím počkat na Arthura, jenž zase zdlouhavě konejší miminko v mojí ložnici. Křik není tak uši drásající jako jindy, ale stejně se rozléhá celým bytem.

„Alessio je tvůj syn?" optá se, aby řeč nestála. Nemyslím si, že by se o moji rodinu zajímala. „Asi tvůj syn alfa nepotřebuje všem dokazovat, že on je pánem tvorstva – to mají mí kluci, bohužel, po otci, ale nemůžu si na nic stěžovat. Todd je skvělý, přijal mě i s dítětem, o které jsi nestál..."

„Za prvé můj syn je omega, což víš, a za druhé... Nevím, co bych ti k tomu měl říct, prostě jsem byl mladej a blbej, jinak se to vysvětlit nedá, ale poslední dobou držím Arthura já. Nechápu, že tě jako omegu neobměkčilo ani jeho těhotenství."

„Obměkčilo – poprvé."

„Cože?" vyhrknu a vyplivnu horký čaj zpět do hrnečku.

„Arthur pár měsíců na to, co odešel, mi volal naprosto zoufale, že je těhotný a že potřebuje peníze na potrat. Sice jsme neměli nejlepší vztah, přesto je mým dítětem, takže jsem vzala všechny peníze, co jsem měla, a rozhodla se mu je dát, ale on trval na tom, že je mu musím poslat na účet. Nesouhlasila jsem a šla za ním. Našla jsem ho v takovém hnusném bytu, který obýval se samými alfami, a i přestože zřejmě se všemi alfami spal, těhotný nebyl." Alici se vytvoří mezi obočím hluboká vrásky a čelo se mírně zkrabatí, avšak brzy se opět ukáže slunce na jejích tvářích. „Vzala jsem peníze a byl to náš poslední kontakt. Znovu se ozval před osmi měsíci s tím, že je těhotný doopravdy a že neví, co má dělat... Nevěřila jsem mu, ale když začal prosit a žádat mne, zda by se mohl vrátit domu, poslala jsem ho za tebou. Je to můj syn, ano, ale ty si neumíš představit, jaký byl."

„I kdyby se Alessio choval jakkoliv, nedokázal bych jej vyhodit."

„Nezažil jsi Arthura v plné síle, tak mě nesuď!" vyštěkne značně podrážděná Alice. Asi jsem ji takto nikdy neviděl...

„Tatínku?" zazvoní hlásek mého malého chlapce a záhy se ve dveřích objeví Alessio, jenž je možná ještě krásnější než jindy. Okamžik na něm ulpím pohledem a hledám, čím je tolik jiný, ale když stočím pohled zpět na Alice, je šokovanější než já.

„Ano, Alessio?" Chlapec s možná novým účesem či zvláštním výrazem ve tváři vytvoří několik ladných kroků ke mne a přivine se k mé hrudi. Alice jen nezúčastněně zírá. „Zlato, tohle je Alice, Arthurova matka." Moje malá omega povýšeně nadzdvihne obočí a nakloní hlavu takovým způsobem, že se čelem dotýká mé hrudi. „Alice, tohle je můj syn Alessio."

„Těší mne," řekne nezaujatě Alice a nadále studuje moje dítě. „A kdepak máš omegu, Georgi?"
„Dnes není doma."

„Tatínek je velice zaneprázdněná omega," pronese Alessio hrdě a já žasnu nad sílou v jeho hlase, avšak touto větou vykloubí čelist Alice již zcela.