Who? (A/B/O)

Svatý grál 66

„Bude to dobré," konejším Gabriela, ale ujišťuji spíše sebe.

„Já vím." Usměje se zářivě omega, přestože má na tváři ustaraný výraz. „Už to ale trvá celou věčnost," postěžuje si a křečovitěji stiskne moji ruku tak, že mi pomalu odchází cit.

„Za chvíli určitě vyjde Aiden s dobrou zprávou." Jsem šťastný, že k nám na chodbu není nic slyšet. Nezvládl bych, kdyby naše čekání doprovázely i bolestné výkřiky našeho syna stejně jako u Arthura.

„Ano," přisvědčí horlivě Gabriel. „Nejradši bych tu s ním zůstal přes noc, abych na oba dohlédl. Alessio bude unavený a omega bude potřebovat péči."

„Myslíš, že se narodí omega?"

„Jistě," odvětí sebevědomě Gab, avšak tváří se spokojeně. Všechny jeho děti jsou omegy a on by rád v této tradici pokračoval, když už nemá za zády otce a jeho neustálé připomínky o důležitosti alf. „Alessio je silná omega Fiorentino a ten jeho... Siamon nebyl alfou ani za mák!"

„Mně to nevadí, jen jsem přemýšlel!" okamžitě se bráním, když omega naštvaně nakrčí nos. Jsem silná alfa, ale v okamžiku, kde se proti mně postaví Gabriel... Lepší ustoupit. „Museli bychom něco změnit, kdyby se narodila alfa?"

„Samozřejmě!" vypískne nevěřícně. „Alfy potřebují častý kontakt s dospělou alfou, aby byly spokojené. Nepamatuješ si na Charlieho, když byl miminkem?" Jistě, často jsem dítě choval, staral se o něj, mluvil k němu, dokud nepřestalo plakat. „Kdyby se náhodou narodila alfa, znamenalo by to mnohem větší účast nás dvou a především tebe – jakožto přímý příbuzný s ním budeš mít silné pouto. Já samozřejmě budu mít rád Alessiovo miminko stejně jako Marcuse a Gaiu, ale každý by se měl starat především o své dítě, včetně tebe."

„Alessio je můj syn a jestli-"

„Ty to nechápeš!" sykne nerudně. „Jistě, že mu budeme pomáhat a starat se o něj, o ně oba, ale Alessio by se měl alespoň trošku osamostatnit, abychom měli klid a čas na Marcuse s Gaiou." Stáhne si dlouhé vlasy do nedbalého uzlu a věnuje mi jednu pusu na tvář. „Neměl byste zapomínat na své závazky, pane Fiorentino."

„Já na vás nezapomínám, pane Fiorentino," zašeptám nazpět. Gabriel na okamžik spojí naše rty. Něžně prohlubuji polibek, za pas si přitahuji štíhlou omegu, zatímco ona mi příjemně masíruje šíji. „Miluji tě!" zamumlám do polibku.

„Ach, bože! Víte, jak je nechutný, když se tu obírají dva dědci?!" křikne s hraným znechucením Aiden, čímž nás oba okamžitě rozdělí. Gab párkrát zmateně zamrká, ale brzy vyskočí na nohy a za ruku mě táhne sebou.

„Jsou v pořádku?" zeptá se netrpělivě omega svého švagra, jenž se stále pobaveně šklebí. Mám chuť svého bratra praštit.

„V naprostém."

„A?"

„Gabriele, nemohu Alessia připravit o tak velkou novinu – jděte se na ně podívat sami." Rychle přikývneme a chceme vkročit do pokoje s naším synem a vnukem, ale Aiden nás ještě rychle zastaví. „Dávejte si bacha, už se nechci hrabat v další placentě vaší rodiny – mám i jiné pacienty!"

„Jsi idiot!" obviním ho a vyčítavě zakroutím hlavou. Takového pitomce můžu mít za příbuzného jenom já...

„Gratuluji!" dodá, zatímco otevře dveře do pokoje. Již z dálky vidím svého krásného, přestože vyčerpaného, syna s malým uzlíčkem v náručí. Gabriel se mi vyškubne a utíká si miminko prohlédnou – jsem těsně v závěsu.

„Miláčku!" zavolá dojatě starší omega, která chlapce okamžitě líbá na čelo. „Moc ti gratuluji k tak krásnému miminku! Ukaž mi toho broučka!"

Alessio ztuhle odhrne dečku, abychom krásnému miminku viděli do tváře. Je trošku tmavší, než byl Charlie nebo mé děti, po Siamonovi, ale jasně vidím líbezné rysy omeg Fiorentino.

„Je překrásné, andílku," pochválím dítě, během čehož okamžitě cítím silné pouto, které se vytvořilo po prvním pohledu.

„Je to chlapeček," sdělí. Je vděčný, že má porod za sebou, dítě chová s láskou otci vlastní, ale stále působí zmateně.

„Mohl bych si ho pochovat?" Gabriel natáhne ruce před sebe, ale náš syn zaváhá, než dítě předá. Vidím, že jsem si nejistoty nevšiml sám. „Miláčku, děje se něco? Je něco špatně?"

„Špatně ne, jen..." Naposledy promne maličkou buclatou pěstičku mezi prsty.

„Lásko, povídej," pobídnu chlapce a dovolím synovi být opět na okamžik dítětem, když jej pevně přitisknu k sobě, aby se cítil v bezpečí. „Co se stalo?"

„Můj syn je," opatrně zvedne oči ke Gabrielovi, „alfa." Starší omega opatrně přitiskne nos k dítěti a nadechne se, aby si potvrdila synova slova.

„Opravdu!" vydechne nevěřícně Gabriel směrem ke mně, jako by to něco na celé věci měnilo. Proč? Zvládl jsem se postarat o Charlieho, pomohu i svému druhému synovi. „Georgi, máme alfu!"

„Krásný chlapeček," konstatuji nepřítomně. Objímám svého vyčerpaného syna, ale už mám nutkání natáhnout ruku k dítěti a také si jej na okamžik přivlastnit.

„Čistokrevná alfa Fiorentino," vydechne zcela omámeně můj mate, jenž dítě drží jako svatý grál. „Nikdo ji už minimálně osm generací nespatřil," básní a já v očích omegy vidím záblesky podobné šílenství – podobně by se zajisté museli tvářit věřící, kdyby se jim zjevil bůh... „Ty jsi to dokázal, miláčku!" I s dítětem se silně natiskne na Alessia, jemuž stále ve tvářích chybí barva, a procítěně jen políbil. „Zlomil jsi prokletí!"

„Prokletí?" Ušklíbnu se a konečně se mi podaří vymámit dítě z Gabrielova náručí.

„Nazývej to, jak chceš, Georgi, ale tohle je zázrak!" Omeze s dlouhými vlasy vyhrknou slzy. „Jsem na tebe tak pyšný, Alessio! Všichni jsme moc pyšní – já, tatínek, dědečkové... Proboha, musíme to okamžitě sdělit otci!" Obrátí ke mně svoji roztěkanou pozornost. „Sice chce žít vlastním životem, ale tohle musí vědět!"

„Gabe, uklidni se!" syknu, aby našeho syna zbytečně nestresoval. Alessio plaše sedí na posteli, tiskne se ke mně, ale zároveň objímá i svého druhého otce, zatímco se jako jediný netváří šťastně. „Zavolám domu, jen co bude čas, ale zatím tu máme Alessia a...?"

„Já nevím," zamumlá téměř neslyšně bledá omega.

„Miláčku, ale vždyť jsme vybírali hezká jména," připomene tiše Gabriel, aby dodal chlapci klid. Miminko ve spánku zacuká ručičkou, čímž mě zcela odpoutá od reality. Drobounký nosíček, buclaté tvářičky, pootevřené plné rtíky a tmavé řasy, které pravděpodobně budou skrývat i Siamonovy tmavé oči, ale tvar obličeje i jemňoučkého obočí je totožný tomu Alessiovu. Můj vnuk bude neskonale jemná a půvabná alfa.

„Jenže žádné se nehodí pro alfu," fňukne Alessio a schová obličej do dlaní.

„Ššš, něco vymyslíme," konejší chlapce Gabriel, jehož konečně opustilo omámení miminkem. „Aiden počká, než se rozhodneš, ale nejdřív by ses měl vyspat." Pomůže mladé omeze si lehnout a pečlivě ji přikryje peřinou. „Budeme tady s tebou a já dohlédnu na miminko, zatímco budeš spát. Miluji tě, lásko! Jsem tak pyšný!"

1061 slov

Alfa!

Také jste na Alessia pyšní jako Gabriel? Omagy Fiorentino tuto událost asi umí ocenit více než my, ale i tak se na svět dostalo další krásné miminko, které snad nebude stejně prohnané jako omegy Fiorentino :)

Moc děkuji za vaše skvělé komentáře k předešlému dílu, které mne motivovaly psát! Zároveň chci moc poděkovat za pozitivní ohlas k povídce Black Widow A/B/O, kterou můžete nalézt na mém profilu a v průběhu tohoto týdne přibude další díl (stejně jako dnes u vaší neoblíbené povídky Severus Snape :D )

Děkuji a ještě se připravte na epilog...