Who? (A/B/O)

Se vší pompou 60

„Mně se to nelíbí," protestuje Alessio s našpulenými rtíky, přesto na sebe nechává tatínka navlékat společenský oděv. „Všichni si všimnout, že jsem těhotný."

„Budeš mě celý večer držet za ruku a nikdo tvoji vůni přese mě nezaznamená." Uvážu si motýlka na desátý pokus, ale stále vidím jisté nedostatky. Gabrielův výtvor na Alessiovi vypadá skvostně. „Musíš se ukázat před Stonem. Očekávám, že všem ukážeš, jak se alfy bojíš, abych mohl zrušit smlouvu Fiorentino. Nikdo mi nebude mít za zlé, když zachráním své dítě z rukou násilnické alfy."

„Proč nemůžeš jít ty? Byl jsi to ty, koho odváděl Stone z nemocnice." Zoufale hodí pohledem po dlouhovlasé omeze.

„Protože jsem, miláčku, oficiálně už nějaký ten měsíc mrtvý," pronese pobaveně. Očima stále hledá nedostatky na oděvu svého syna. „Navíc Stona dokonale zmateš. Nepozná tě, ale otec tě uvede – všichni uvidí jasný nezájem z jeho strany." Můj mate mi věnuje jeden rychlý pohled. „Tatínek vymyslel překvapivě fiorentinský plán, jak se někoho zbavit, se kterým souhlasí i dědeček." Omega by to nikdy nepřiznala, ale já vidím, jak se v tomto okamžiku přímo vyžívá – původní mrcha Fiorentino se vrátila na trůn se vší pompou. „Nesmíš to pokazit!"

Alessio těžce polkne a přikývne.

„Budu celou dobu s tebou," ujišťuji chlapce. Zkoumám svůj odraz v zrcadle a stále vypadám jako přerostlý tučňák s motýlkem nakřivo.

„Chovej se pokorně," káže přísně Gabriel, jakoby Alessio neprošel komplikovanou výchovou, „klaň se, nedívej do očí, nemluv! Když se tě bude některý nevychovanec ptát, počkej na reakci otce. Pokud přikývne, stručně odpověz, ale raději ho nech odpovědět za sebe – ví, co je potřeba." Při poslouchání Gabrielova manuálu zjišťuji, že jsem hůř připravený než můj roztřesený syn.

„Kdybys cokoliv potřeboval, řekni mi."

„Ale někde stranou," doplní mě starší omega. „Jsi šperk, Alessio, žádný vypravěč. Usmívej se, buď rozkošný, žádaný, ale nezastiňuj tatínka."

„Gabe, to není potřeba," mírním omegu, která jako generál začne přecházet po místnosti. „Je to jen večírek Univerzity Fiorentino."

„Je to nejprestižnější ples této sezóny!" poučí mě nevěřícně. „Nejbohatší a nejvznešenější alfy vyvedou své omegy, aby se jimi pochlubily. Ty dnes vyvádíš diamant mezi uhlí," pronese pyšně a pohladí syna po tváři. „Nikoho nebude doprovázet krásnější a vlivnější omega, proto ji nesmíš ani na vteřinu spustit z očí. Ukaž všem, jak cenný Alessio je! A ukaž, že ty jsi alfa, jejíž jméno se nezapomíná!"

- - -

Za rámě provedu svého syna skrze novináře, věnujeme jim několik póz a následně vplujeme do zákulisí dění. Vynutil jsem si uvítací řeč, přestože už nejsem hlavou univerzity, ale když máte na své straně starého Fiorentino, nic není nemožné. Jednou zaštítím svého syna před zraky Stona a po přivítání s přípitkem jej vyzvu i k zahajovacímu tanci. Stone se tváří naštvaně, ale ještě nás nekonfrontoval.

„Vše v pořádku?" zeptám se Alessia, který jako robot plní všechna přání svého otce.

„Jistě," přisvědčí. V dokonale padnoucím obleku je vskutku elegantnější než většina žen v drahých róbách. Okolní páry nás neskrývaně pozorují.

„Jsi připraven na ostatní alfy?" starostlivě se zeptám. Chlapec je nepřirozeně bledý a ztuhlý.

„Ano, tatínku."