Who? (A/B/O)

Nesnáší mě 43

Gabriel mi rozrušeně telefonoval uprostřed odpoledne, ale já spal, tudíž jsem rozespale dokázal jen těžce zachytit slova. Omega mi natřikrát diktovala jméno některého z mých zaměstnanců a žádala mne, abych se s ním sešel. Nechápal jsem, proč si dělá takové starosti o cizí alfu, a popravdě to stále nechápu.

Je teprve sedm hodin ráno, ale já již křižuji chodby v práci. Dostal jsem od sekretářky jasné souřadnice společné kanceláře alfy, o které mi Gab říkal a jejíž jméno si nejsem schopný zapamatovat.

Před dveřmi zvažuji, zda zaklepu, nebo tam jednoduše vletím, ale nakonec vyhraje slušnost. Třikrát mělce zaklepu, než se ozve zaneprázdněné: „Dále!"

Vstoupím, v místnosti se nachází jediná alfa, ale já strnu na prahu. Gabriel. Cítím slabě Gabriela.

„Pane Fiorentino!" vyjekne poplašeně starší chlap než já. Rychle se postaví, div nesvrhne hrneček kávy na papíry. „Omlouvám se, nečekal jsem Vás."

„Posílá mě Gabriel," řeknu monotónně. Stále šokovaně nasávám zbytky Gabovy vůně. To tahle alfa vlastní mého mate!

„Je v pořádku?" vyhrkne chlap a mě přepadá zuřivost. Co on se má co zajímat o mého mate?! „Nevrátil se domu."

„A co mně? Vrátil se ke mně domu?" zavrčím. Jsem sice mladší alfa, ale mnohonásobně silnější, proto chlap v letech couvne a nevědomky sklopí hlavu.

„Odpusťte, pouze plním příkazy pana Fiorentino. O Vaši omegu jsem se vzorně staral a nijak ji nevyužíval."

„Ne?" Dvěma dlouhými kroky přistoupím ke stolu z druhé strany. „Tak proč jste se neobtěžoval mi o mé omeze říct? Myslím, že pro Vás nebylo tajemstvím, že byla násilně odvedena."

„Byla mi svěřena jako chůva pro děti za mé zásluhy, ale nikdy jsem se jí nedotkl. Musíte mi věřit."

„Snažím se, ale jde to velice těžce," cedím skrze zuby. Uklidni se! Uklidni se a předej Gabrielovu zprávu!

„Pane Fiorentino, nikdy jsem nechtěl jít proti Vám – s veškerou úctou jsem o Vaši omegu ani nestál, ale... Promiňte, ale já nemohu ztratit tuhle práci. Závisí na mně čtyři děti."

„Nepřišel jsem kvůli Vašim kajícným řečem, nesu Vám nabídku od Gabriela a vzhledem k tomu, jak naléhavě zněl, měl byste ji pravděpodobně přijmout," radím alfě. „Můj mate našel řešení Vaší situace. Starý Fiorentino odjíždí a zanechává zde svoji omegu."

Chlap povytáhne obočí. Uklidní se a posadí zpět na své místo. Krize zažehnána.

„Gabriel by si přál, aby jeho otec Rafael zaujal místo po Vašem boku a pokračoval ve výchově dětí. Podle mého názoru ti malí chlapci potřebují omegu, přestože si nejsem jist kvalitami omegy..."

„Já samozřejmě schválím jakoukoliv omegu, která by se postarala o mé děti, ale ani vesnu by mě nenapadla omega pana Fiorentino." Zamračí se. „Nejsem si jistý, jestli ve svém věku dokáže uhlídat mé syny."

„Gabrielovi je třicet dva let, jeho otec je jen o patnáct let starší, tudíž se domnívám, že by se k Vám taková omega hodila mnohem lépe než můj mate. Ještě mu není ani padesát, dokáže se důstojně postarat o dva malé chlapce."

„Pan Fiorentino to dovolí?" zapochybuje. S touto částí bojoval i Gabriel, proto její realizaci shodil jednoduše na mě. Využívá naše pouto jen v okamžiku, kdy něco chce...

„Musíte napsat panu Fiorentino dopis se stížností, že kvůli rychlému jednání Vám nastaly komplikace. S nastalým scénářem jsme nebyl obeznámen a odsunem omegy trpíte ujmou Vy i Vaše děti. Seženu psychologa, který sepíše rozsah ublížení... Zbytek nechte na mně."