Who? (A/B/O)

GABRIEL I.

Díl věnuji @Veronissana za úžasný cover k WHO?

__________

SPECIÁL!!!

POHLED GABRIELA

Slyším dávivé zvuky z koupelny, kam nesmím, ale přesto zákaz poruším. Potichu se proplížím dostatečně blízko, abych zvracejícího viděl, což možná nebyl zcela nejšťastnější nápad.

Na ledových dlaždicích sedí vyčerpaný tatínek, kryjí jej pouze černé boxerky a jeho prsty pomalu kloužou po podlaze k rozsypaným tabletám. Stáhne se mi žaludek při pohledu na zcela zničenou omegu pokrytou zvratky a slzami, přesto překonám i odpudivý odér a přiblížím se těsně k muži, na jehož existenci lpím. Můj jediný přítel, má jediná opravdová rodina, můj rádce i utěšitel, přestože se nyní musí naše role obrátit.

„Gabe," zamumlá skrze slzy, když si mě konečně všimne a pokusí se narovnat v sedě, aby nepůsobil opile a omámeně alfou. Myslí si, že nepoznám, kdy měl otec své potřeby, tentokrát však ke všemu přibyl ještě zarudlý flek na tváři.

„Zase jsi pil," vypustí mé rty bezmyšlenkovitě, ale nijak jej za to nekárám. Pochopil jsem, že tatínka před lahví v depresích neodkloní nikdo a nic.

„Mám důvod k pití," ohradí se a následně přiloží hrdlo láhve, která doposud byla pro mé oči skryta, ke rtům. Pomalu si kleknu na podlahu a nenápadně začnu léky shrnovat na jednu hromádku, daleko od tatínka. 

„Jaký?"

„Omegy nejsou zvědavé," poučí mne, přestože je sám rád, že vnímá okolí. Snažím se ignorovat vyzvracené zbytky večeře na bradě omegy. Málokdy tatínek vypadá tak uboze...

„Jsi moc smutný, uleví se ti," přemlouvám. Znám konvence, ale bavím se s opilým otcem, tudíž žádná pravidla neexistují. Je půlnoc, všichni normální už spí.

„Neuleví, lásko. Nemůže se mi ulevit."

„Všechno má řešení," namítnu, ač netuším, co tatínka takto položilo.

„Moje řešení se rozuteklo po podlaze," zakření se a obdaří své hrdlo dalším lokem čiré tekutiny, „a pití nemám dostatek, aby mé trápení ukončilo."

Poprvé mi dochází, že se tatínek dnes v noci plánoval rozloučit se životem stejně bídným způsobem, jaký prožíval běžně. Ve zvratcích na podlaze.

„Pojď se osprchovat, musíme tě umýt, než se probudí otec a bude se po tobě shánět," navrhnu náhle, aby nás oba opustily sebedestruktivní myšlenky.

„Pomoz mi se postavit, prosím." Při pokusu o postavení zvrhne láhev a zbytek pálenky se rozlije po dlaždicích. Alkohol přebije zápach zvratek...

Za vynaložení veškeré své síly dokáži pro omegu vytvořit takovou oporu, aby zůstala stát. Neobraně jednou rukou stáhne své spodní prádlo, které je potřísněno zvláštní tekutinou v prostoru hýždí. Nemám čas si prohlížet a zkoumat, kdo celou nehodu zavinil.

Otevřu sprchový kout a extrémně trpělivě nahého tatínka doprovodím až dovnitř. Odmítám se svlékat, proto pouštím okamžitě teplou vodu, která by měla potřísněnou omegu umýt a zároveň uvolnit.

Tatínek v podstatě leží přitisklý na skleněné stěně a já jej zároveň sprchuji i malou houbičkou omývám. Nejdříve záda, stehna zalitá modřinami a šíji, než se odhodlám zhrzeného muže otočit k sobě tváří a smýt zvratky z jeho jindy bledé kůže.