Who? (A/B/O)

Siamon 39

„Já toho hajzla zabíju!" mumlám neustále dokola, zatímco zatínám pěsti ve výtahu. Nikdy v životě se mi nezdálo, že by jezdil tak pomalu.

„Uklidni se!" zavrčí naštvaně Aiden, jenž se se mnou rozhodl jet, aby mi pomohl zvládnout alfu a zachránit tak omegu v heatu, mimochodem mého syna. „Nevíš, co se tam děje."

„Kolikrát jsi slyšel, že by omega volala tátovi během heatu o pomoc?" vyhrknu. Ještě dvě patra a poté proměním Bowieho v mastný flek.

„Není to standardní," připustí zamračená alfa po mém boku, „ale nemůžeš se na něj vrhnout bez důkazů. Taky by tě mohli zavřít, když vidím, jak jsi nepříčetný."

„Ať mě klidně zastřelí, jen když ten šmejd nechá moji omegu!"

„Georgi!" procedí mezi zuby a rezignovaně zakroutí hlavou s hlasitým povzdechem. Má stále přeležené vlasy na pravé straně od toho, jak usnul na gauči.

Výtah nám oběma mrtvým hlasem oznámí, že dveře se otvírají, ale ve skutečnosti se začnou šnečím tempem otevírat až tak o tři miliardy let později...

Protáhnu se úzkou štěrbinou, klíče mi doslova skočí v kapce do dlaně a na první dobrou odemknu byt. V první okamžiku mne udeří do uší naprosté ticho. Nikde ani zmínka po živé duši, což je více znepokojivé než křik.

Aiden mi položí ruku na rameno – jak kdyby mě to snad mohla zastavit. Trvá okamžik, než se vzpamatuji a začnu vyhledávat mladou alfu.

„Bowie?!" zakřičím. Nepamatuju si křestní jméno a ani mě nezajímá.

„Alessiův pokoj," namítne bratr a značně nenápadnými posunky nápadně naznačí směr.

Můj byt je tak maličký, že celou vzdálenost mezi vchodovými dveřmi a pokojem omegy překonávám čtyřmi dlouhými kroky, ale uvnitř nikdo není. Nechápavě si s Aidenem vyměníme pohledy.

„Alessio!" zařvu tentokrát z plných plic, až alfa vedle mě couvne.

„Tatí!" Alessiův hlas se nese zdaleka, což mi evokuje ložnici, kam má však vstup zakázaný.

Možná bych si měl přidat do životopisu ke zvláštním schopnostem nadměrně rychlé přesuny, jelikož to, co dnes předvádím, překvapuje i mě samotného...

V ložnici Bowie sedí celý opocený a roztřesený na podleze v nejvzdálenějším koutě od koupelny, odkud se ozývají velice tiché vzlyky. Tam se nachází můj syn!

„Co jsi mu udělal?" Vrhnu se na Bowie, jenž se pouze zoufale krčí v koutě. Aiden mi na poslední chvíli zastoupí cestu...

„Georgi, nic nedělá, jdi si pro Alessia a já tohle vyřídím."

Když ani po minutě nepovolí a nepřestane mi clonit výhled na mladou alfu, přikývnu a zamířím poraženecky zaťukat na dveře koupelny, kde se skrývá Alessio.

„Zlato, už můžeš." Prsty sjedu po dřevě, jako kdybych místo nich něžně hladil svého chlapce. „Jsem tady, všechno je dobrý..."

„Já chci Siamona!" zaúpí z druhé strany vysoký hlas omegy.

„Koho?"

„Siamona!"

* * *

„...prostě jsme se líbali a on najednou začal hysterčit. Kopal kolem sebe, máchal rukama a potom se vysmýkl a utekl. Šel jsem za ním, ale už byl zamčený a odmítal se se mnou bavit. Časem jsem pochopil, že i volal pana Fiorentino," vypráví frustrovaně Bowie celý průběh Aidenovi, jenž ho nadopoval nějakými oblbováky, aby se z Alessiova heatu vzpamatoval, chudák.