Who? (A/B/O)

Hodná omega Fiorentino 48

„Dobré ráno," pozdraví zdvořile Rafael, když ke mně nasedá do auta. Tmavé kruhy kryje slunečními brýlemi a alkoholový odér drahou kolínskou, přesto oba známe jeho opravdový stav.

„Dobré by bylo bez tohohle všeho!" zavrčím a rozjedu se. Přemluvil jsem Rafaelovu novou alfu, aby ještě počkala a dala omeze druhou šanci. Souhlasila, ale nechce celý den Rafaela vidět, proto jej beru sebou. „Co sis myslel, že se stane? Že až se ožereš, náhle se všechno změní?"

„Doufal jsem, že už nic jiného se měnit nebude. Kdybych našel nějaké prášky... Mohli jste už mít všichni klid," pronese mrtvým hlasem, zatímco sleduje ulici před námi. Sebere mi všechen vítr z plachet. Jak mohu zastrašit omegu, aby se poslušně vrátila ke své roli, když chce zemřít?

„Proč?"

„Protože jsem omega Fiorentino a stejně se mnou každý jedná jako s kusem hadru! Nesu genetickou informaci nejlepšího rodu na světě, nejčistokrevnější omegy, ale i tak mě otec dal starému muži, kterému se chlapská omega příčila, porodil jsem jedno velké zklamání pro všechny – já Gabriela miluji víc než sebe, ale vše by bylo lehčí, kdyby byl alfa..."

„Konečně ses z toho všeho dostal, tak proč teď? Uvědomuješ si, že já za tebe zodpovídám a se všemi tvými pády padá i mé postavení?" Kvůli špatné průjezdnosti městem najdu na navigaci jinou cestu k nemocnici. Doufám, že Alessio starou omegu trochu povzbudí, i když se mi potí dlaně nejistotou, co se mému chlapečkovi děje.

„On mě taky nechce," odpoví zklamaně. „Jsem krásný, chytrý, ale nikdy nikomu neimponuji."

„Řekl mi, že jsi po něm chtěl sex."

„A kdo by nechtěl po letech celibátu?" odfrkne posměšně. „Chtěl jsem mu dát hned to nejlepší ze sebe, ukázat mu, že stojím za pozornost, ale on mne hned odmítl. Je to další arogantní alfa, co si myslí, že je mnohem lepší než já."

„Na takovou alfu můžeš jenom přes její děti. Přišel o omegu a zbyly mu čtyři děti, pro které dýchá. Když tě přijmout ti dva malí kluci jako mámu, vezme tě jako mámu i on – jestli mě chápeš."

* * *

„Tatínku?" zavrní můj krásný syn z nemocniční postele a natáhne ke mně své štíhlé paže. Ihned obejmu drobnou omegu, které se po mně vysloveně stýskalo. Úsměv mu na tváři vykouzlí i starší omega, co mi jde v patách.

„Miláčku, tolik jsi mi chyběl," pronese poprvé vesele Rafael a procítěně políbí chlapce na čelo. Jednou by se takto mohl chovat i k maličkým alfám.

„Ty mně taky, dědečku. Moc rád tě vidím – jen škoda, že tady není i tatínek."

„Tatínek zůstal u mého mate... Budeme se muset naučit být sami."

„Já vím," povzdychne se Alessio, za což si zaslouží další polibek od starší omegy. Tolik lásky a něhy se málokdy v rodině Fiorentino vidí.

„Dobré dopoledne, vážení." Vletí do pokoje Aiden plný elánu, ale to mě i částečně uklidní. Ani on nemůže být až tak dobrý hráč, že by se usmíval a zároveň nám oznamoval nádor. „Jak se náš pacient vyspal? Doufám, že dobře, protože by jinak nemusel tu velikou novinu zvládnout."
Alessio se na posteli posadí a s podpůrným držením Rafaelovy ruky netrpělivě vyčkává na verdikt. Tváří se, jakoby mu už Aiden představil všechny možnosti... Možná, že už svůj verdikt zná, ale chce před námi to malé divadýlko sehrát znovu, aby se mohl tvářit statečně.