Who? (A/B/O)

GABRIEL VII.

S poměrně dobrou náladou procházím chodbami svého rodného domu, kde panuje nerušené ticho, ale nálada mne přesto neopouští. Nenápadně vyhledávám pohledem tatínka, jenž mi slíbil, že mne pozve do svého pokoje.

Sluha mě bez zadrhnutí provede chodbou, otevře dveře k otci a bez jediného slova mne vyzve, abych vstoupil. Nevěnuji mu pohled, je součástí vybavení domu.

„Otče," pronesu s uctivostí v hlase a pokloním se. Nemohu nic pokazit mírným podlézáním, pouze si otce nakloním.

„Ah, jsi tady," vypustí znuděně z úst jako reakci na můj příchod. „Posaď se, Gabrieli," vyzve mne. Už jen oslovení mé maličkosti znamená vážný problém v dosahu.

Alfa se projde po pracovně, než se usadí za velkým stolem. Vážnost situace se vystupňuje, když mne posadí na místo svého kolegy. Nasucho polknu.

„Tvé těhotenství již značně postoupilo," začne zcela neutrálně komentovat zcela zřejmou a viditelnou věc. Ano, děti v mém lůně jsou již poměrně velké a mé tělo již dávno ztratilo pevně vyrýsované křivky. „Usoudil jsem, že je čas."

„Čas čeho, otče?" Nenápadně se zavrtím v křesle.

„Aby ses vrátil domu." Na vteřinu mi hlavou projede myšlenka na skutečný domov s Alessiem v malém bytě, mojí dokonale zařízenou kuchyní, volnými středečními večery, přáteli na józe... a s Georgem. „Před svým odjezdem se o tebe ještě postarám."

„Nemohu opustit děti," řeknu odhodlaně. Rodina alfy, u které nyní žiji, by beze mne skomírala.

„Pokud se na to díváš takto, tak si představ, že já chci mít ještě pár dnů své dítě pod jednou střechou, než odjedu." Vím, že mi odjezd již zmiňoval, ale nedokázal jsem si tento okamžik reálně představit. „Gabrieli, ty tady zůstaneš, nebudu s tebou o tom jednat. Pošlu pro tvé věci až spolu skončíme."

Odvážím se zvednout pohled do otcových tvrdých učí. Nevtipkuje.

„Otče, ještě zvládám domácnost – mohl bych pár týdnů..."

„Ne," zasyčí. „Mám pro tebe novou informaci. Lépe řečeno novou alfu."

* * *

Mé protesty? Zamítnuty.

Pokus o odchod? Zastaven.

Jediné, čehož docílím, je skutečnost, že otec odejde a místo něj se v místnosti objeví alfa, ze které mi stávají vlasy na hlavě. Dva metry oživlé hmoty, která zakryje i George ve svém stínu.

„Pane." Odtrhnu oči od alfy a hluboce se ukloním. Tradiční alfy vyžadují tradiční omegy.

Bez jediného slova mne obejde, postaví se těsně za mne tak, že mohu cítit jeho dech na šíji. Pach alfy je téměř nesnesitelný. Hrubě mi zacuká hlavou, když stahuje gumičku z vlasů a následně je nechá volně spadnou do mé tváře, aby se na mne nemusel dívat. Začátek je horší než s Georgem, ten se mi alespoň snažil dát pocit, že o mne stojí...

Tvrdě sevře mé boky, přestože ví, že jsem těhotný, a měl by se mnou jednat opatrně. Velké tlapy alfy vyšplhají po mých křivkách až na prsa, která nepřiměřeně dlouho hnětou. Chvílemi ucítím i osten bolesti, ale nevydám jedinou hlásku – nesluší se odporovat alfě. Pod tlakem se vzbouzí instinktivně omega, která do mne byla vštěpována dlouhá léta.

„Nejste gay," konstatuji suše, když položí ruce na mé hýždě. Umím si představit znechucený obličej alfy, ale je stejná jako všechny ostatní. Chce moc a peníze, proto zvládne přetrpět mne.