Who? (A/B/O)

Lehká omega 59

Ráno jsem vstal extrémně brzy, protože jsem kvůli zvědavosti nemohl už ani o vteřinu déle spát. Gabriel podrážděně zavrčel pokaždé, když jsem rozsvítil display telefonu a brouzdal po stránkách všech bulvárních plátků, které jsem znal. Uznal jsem, že ve tři ráno ještě nikdo v novinách nepracuje...

Hodinu jsem se díval na televizi, následně si natáhl běžecké boty a vyrazil do ulic, záměrně trasou kolem stánků s novinami, které otevřely ale až hodinu poté, co jsem vyběhl. S kapucí na hlavě jsem běhal chabě osvětlenými ulicemi města, dokud se na mě štěstí přímo oslnivě neusmálo.

Pomalu přecházím z běhu do volné chůze a ohromeně zírám na obří titulky všech novin, které hlásaní totéž: Alessio Fiorentino přistižen s neznámou omegou v klubu! Jaké Stone na předávání cen...

Z kapsy vytáhnu peníze a koupím si kopii od každé společnosti. Doslova hltám všechny články, zatímco prodavač z kiosku ještě s ranní unaveností začne drmolit: „Tohle je určitě největší skandál za posledních deset let! Nechápu, že to tentokrát starý Fiorentino neututlal jako obvykle, jenže to by si nesměl odletět s tou svou omegou někam na druhou stranu světa... Chudák George Fiorentino!" Zalomí rukama a sklíčeně pokroutí hlavou. „Nejdřív mu umře omega a dítě, pak ho vykopnou z práce a strčí tam toho Stoneovic spratka, který mu ani nedokáže uhlídat dítě. Dost na tom, že má syna omegu."

„Myslím, že na tom není tak zle," ohradím se s kapucí stále v obličeji. „Ale zajímala by mě reakce Stona."

„Tohle je hodně ponižující." Škodolibě se zachechtá a sáhne pro svůj opatlaný hrneček s kávou. „Kéž by mu Fiorentino toho kluka sebrali!"

„Alessio by si zasloužil rozhodně lepší omegu," přitakám. Vskutku mě baví hrát tuhle hru o fiktivních událostech v mé rodině, ale slunce se už vyhouplo nad obzor a děti budou každým okamžikem společně s Gabrielem vstávat.

„No, na druhou stranu je to Fiorentino, takže zmetek." Pokrčí nezúčastněně rameny a nechutně popotáhne. „Všichni tihle bohatí haranti mají stejný život – nechají se zbouchnout a končí."

„Jistě," syknu. „Omlouvám se, musím... ehm... do práce. Na shledanou!"

Prodavač se s mumláním otočí k dalšímu rozespalému zákazníkovi a já během pádím zpět domů, kde na mě už čeká Gab v kuchyni.

„Georgi, kde jsi byl?" vyjekne rozdrbaná omega s miminem v náručí. „Víš, jak jsem se bál, když jsi uprostřed noci zmizel z postele a já tě tady ráno nenašel?"

„Šel jsem pro noviny." Zvednu štos papírů do vzduchu. Gab zalapá po dechu, když spatří obří fotografie Alessia v náruči Bowieho. Je to pouze ochranné držení, když pravděpodobně vláčel Alessia do bezpečí před novináři, ale neznalému se to jeví jako romantické objetí s možným sexuálním podtextem. „Už jsme zase hvězdy," ubezpečím ironicky vyděšeného muže před sebou, i když mi to dělá radost. Splnilo to má očekávání na sto dvacet procent.

„Proboha! To je Alessio s Bowiem? Kde je Arthur?"

„Na jedné fotce je taky vidět, ale všichni mířili jen na Alessia... Sluší mu to."

„Všichni si o něm budou myslet, že je..." Zakryje si dlaní ústa. „To je strašný! Co na to řekne otec? A co Stone? Vždyť on je oficiálně... Proboha!"

„Uklidni se, na Alessia se nikdo dívat nebude – vždy je to chyba alfy, věř mi, mám zkušenosti."

„Ale otec ví, že... On už volal! Máš na notebooku nepřijatý hovor, ale já si myslel, že to je něco ohledně práce." Gabrielův obličej sužuje hrůza, ale já přemáhám samolibé promnutí dlaní.