Who? (A/B/O)

Malý ťuňťa 22

„Tak ten je obrovský," vydechne Gabriel a vyvalí oči. Snažím se netvářit až moc pyšně na svůj úlovek, ale i tak se povzneseně prorvu kolem němě zírajícího Gabriela. „Nedosáhnu ani na špičku."

„Tak já si na ni sáhnu sám." Táhnu se do obýváku a za sebou zanechávám značný nepořádek, ale bohužel to jinak kvůli velikosti nejde... „Gabe, v autě mám ještě stojánek, dojdi pro něj, prosím tě." Neobratně vytáhnu z kapsy klíče a hodím je po něm.

Dovleču strom až na správně místo a Gab hned záhy přinese kvalitní stojánek, jenž by měl udržet vánoční stromek po celé Vánoce na svém místě. Za společné práce stromek zasadíme do stojánku v řádech desítek vteřin, ale ještě nám chybí světýlka, ozdoby...

„Chceš si ho ozdobit sám, abych ho nezmrvil?" zeptám a myslím to zcela vážně, ale Gab se ušklíbne a zavrtí hlavou. Nevím, jestli jej pobavil můj nespisovný výraz, nebo představa, že bych zdobil stromek já sám.

„Musím vařit, ale vzbuď Alessia, ten je vždy nadšený. Koneckonců to budou první Vánoce, kdy bude zdobit strom s tebou." Gabriel hodí rozpuštěnými vlasy a naposledy se zahihňá. Spokojeně pozoruji, jak se dokázal díky Vánocům a několika vlídným slovům uklidnit a opravdu se chová jako milující omega.

Decentně zaklepu na dveře dětského pokoje a následně vstoupím. Chlapec již nespí, ale sedí na posteli a zarytě si čte. Už od vstupu poznám, že tajně listuje románem pro omegy, kde se poměrně často vyskytují i sexuální pasáže, před kterými se svého syna snažím celý život chránit.

„Chtěl bys se mnou zdobit stromeček?"

„Ano, tatínku." Ještě v pyžamu vyběhne a zastaví se až před velkým stromem, jenž zabírá téměř třetinu prostoru obýváku. Gab byl od té lásky a vyndal krabice plné ozdob na konferenční stolek. Jako první natáhneme světýlka a já se konečně odhodlám navázat nějaký kontakt se svým synem.

„Alessio, co si myslíš o panu Bowiem?"

„Je to dobrý učitel, dobře se o nás omegy stará, když někam jdeme, nebo něco potřebujeme," řekne jednoduše, zatímco si vybírá ozdoby.

„Takže ti je sympatický?" vyzvídám, ale obávám se, že už mě omega prokoukla.

„Je to můj učitel a jediná alfa, kterou znám – kromě rodiny, samozřejmě."

„Líbí se ti?" zeptám se se smíchem a spiklenecky šťouchnu do omegy loktem, ta však pouze zpozorní. „No tak, Alessio, jsem tvůj táta, mně to můžeš říct."

„Je hezký. Všem omegám ve třídě se líbí." Pověsí skleněnou kouli na větvičku a snaží se zamaskovat růž ve tvářích. Je tak sladký, že jej přeci nemohu dát žádné alfě.

„Všechny omegy jsou do něj zamilované, jo?" Alessio nezúčastněně civí do krabice. „Chtěl bys, aby měly vztek?"

„Proč?"

„Jestli chceš, může se stát tvým mate..."

Z kuchyně slyším, jak Gabriel přestane něco strouhat. Kruci!

„Já nevím, tatínku," začne se rozpačitě cukat Alessio a v ten moment slyším i urychlené kroky druhé omegy, která k nám pospíchá, aby uklidnila chlapce. „Je to můj učitel. Je starší a..."

„Miláčku, tatínek se jenom zeptal, rozhodnutí leží na tobě, neměj strach." Gab okamžitě přitáhne tvář našeho syna k sobě a hypnotizovaně mu hledí do očí. „Tvůj učitel se nabídl, že se o tebe rád postará i jako o svého mate, ale ještě to musí schválit dědeček."