Who? (A/B/O)

Krásně voníš 40

Rozrušeně zaklepu na dveře a držím svůj výraz v klidu, přestože nesnesitelně koncentrovaná vůně prostupuje i skrze dřevo. Netrpělivě zaťukám znovu.

„Vstupte!" zakvílí hlas mladé omegy a já vyzvání okamžitě uposlechnu. V hlavě mi pomalu umírá i poslední světýlko, které se mě snaží upozornit na nesprávnost činu, jenž se chystám spáchat.

Jakmile zatlačím na kliku a kus dřeva se tiše hne dopředu, udeří mne do nosu pach omegy v heatu. Mladý chlapec se krčí na posteli zamotaný do přikrývek, abych z něj nemohl nic spatřit a zároveň jej tlustá vrstva chránila přede mnou.

Udělám krok vpřed.

Omega mi přijde překvapena, možná trochu šťastná, avšak převládá strach z neznámého, strach z alfy, strach ze mě. Pomalu si sednu na okraj postele a s vypětím všech sil zůstanu sedět. Kdybych se neuměl ovládat, už by křičel pod mým tělem...

„Ahoj, Gabrieli," pozdravím klidně, přestože ve mně všechno vře. Vnitřní alfa se drápe z nitra na denní světlo.

Chlapec sebou cukne a nedůvěřivě pozoruje moji ruku, která se k němu blíží. Je to stejné jako lákat polo-divoké štěně k pohlazení.

„Neboj se, přišel jsem ti pomoct," říkám klidně, ale jedinou reakcí mi je pláč ze strany omegy. „Gabrieli, vždyť se známe... Proč mi nevěříš?"

Jeden prudký pohyb uchopí omegu za zápěstí, která vyjekne a snaží se vykroutit – nedám jí příležitost k opuštění mého držení. Po několika vteřinách cukání se uklidní.

„Podívej se mi do očí," požádám. Dvě modré oči mne okamžitě uposlechnout. Bojí se. „Dobře," zamumlám s lehkým nadšením, že se mnou konečně komunikuje. „Jsem tady, abych ti pomohl – tvůj otec mne pověřil, abych se stal tvojí alfou. Pokud budeš souhlasit, rád bych se této role zhostil."

Zakňučí, z čehož bohužel nedokáži rozeznat jediné slovo. Zakňučí znovu, ale něžně položí svoji volnou ruku na uvězněné zápěstí. To mne donutí omegu pustit.

„Pomůžu ti," ujistím hnědovlasého chlapce pevným hlasem. Snažím se pohledem nezajíždět k hrudníku, který právě odhalila přikrývka a kůže dokonale opisuje každé žebro. Nikdy jsem tak hubeného kluka neviděl.

„Mám strach," zašeptá roztřeseně. Slzy strachu se mísí se slzami bolesti z heatu. Šílím z jeho vůně.

„Neublížím ti," slibuji chraplavě. Bezmyšlenkovitě si rozepnu košili s stáhnu ji.

Nevím, zda omegu zlomí má slova, bolest nebo pohled na mé vypracované tělo, kterého se musí dotknout a objet prsty každičký sval, ale povolí. Uvolní pokrývku, takže vidím více z jeho klučičího těla, a nápadně se přiblíží, abych se jej mohl dotknout.

Nesměle si k sobě přitáhnu omegu nejdříve do objetí – hluboce nasaji dokonalou vůni a následně zašeptám: „Krásně voníš." Omega se pod mým dechem zachvěje.

* * *

Několikrát rychle zamrkám. Zase se to stalo. Zase jsem si o kousek víc vzpomněl na své bývalé já, ale v tuto chvíli ani nemám nárok na šťourání se v minulosti.