Who? (A/B/O)

Načasovaná bomba 25

Nového spolubydlícího jsme společně s Alessiem nějak zabudovali do bytového systému, ale mě to stálo postel. Alessio nabídl těhotné omeze svoji postel, ale já nemohl poslat Gabrielova syna na gauč, tudíž jsem jej poslal za Gabem na své místo a já si ustlal vedle stromečku na gauči. Moc jsem ale nespal, jelikož jsem se snažil sehnat nějaké dárky i pro Arthura. Z tajné skříňky v obýváku jsem vydoloval nové hodinky, které jsem už dříve určitě koupil Aaronovi. Přepsal pár dárků pro Gaba a Alessia na Arthura a nakonec překonal počtem dárků i Alessia...

Ráno mě probudí až tiché šustění papíru, konkrétně mě probudí Gabriel a jeho dárková zásilka. Překvapivě přitáhne několik velkých kusů, kterými udělá nadílku dokonalou. Přijdu si při pohledu na stromeček jako ve filmu.

„Dobré ráno, miláčku," zašeptám do poklidného rána. Zbožně vztáhnu ruce k omeze a ona k mému překvapení přijde a políbí mě na rty. Tak krásná omega a jenom moje.

„Jak ses vyspal?" zajímá se a přiklekne ke mně. Něžně mi cuchá vlasy, zatímco já se snažím pod náporem blahosti znovu neusnout. „Vypadáš unaveně"

„Balil jsem dárky dlouho do noci, proto vypadám unaveně." Omylem zívnu a Gab roztáhne rty v širokém úsměvu, až mu jsou vidět i zuby.

„Od té nehody ses neskutečně změnil, ale pro mě to je náramná změna k lepšímu," říká naprosto klidně a já přemýšlím, zda jsem se opět nepraštil v noci do hlavy a neobjevil se v jiném světě...

„I když se tu objevil Arthur?" zeptám se nesměle. Gab se na okamžik zarazí, ale nakonec přikývne.

„Najdeš mu alfu a bude, není to dlouhodobá zátěž."

„Včera ses tvářil moc nešťastně, Gabe," připustím.

„Byl to šok a taky nechci přijít o Alessia." Věděl jsem, že to není jen tak!

„O Alessia nikdy nepřijdeš, jasný? Navíc se včera potom, co jsi odešel, choval jako naprosto dospělý a rozvážný muž. Moc hezky se o Arthura postaral a dokonce mu radil ohledně miminka – byl bys na něj pyšný." Pomalu se zvednu do sedu a stáhnu ze sebe tenkou deku. „a taky bys měl možná vědět, že s tvým dítětem počítá."

„Já vím," vydechne Gab a promne si spánek, „mluvili jsme o tom před několika dny a on se vyjádřil, že chce sourozence, ale vzhledem k tomu, že včera jeden dorazil, se mu to splnilo."

„Víš, že myslel to malé, co v tobě roste."

„Jo." Stáhne úsměv a rozšíří oči. „Vysvětloval jsem mu naší situaci, ale on tě prostě vidí jako dokonalou alfu a skvělého otce pro další dítě. Jeden z důvodu je taky takový, abychom nebyli sami, až on půjde za svojí alfou."

„Můj názor znáš. Je mi absolutně jedno, jestli řekneš jo nebo ne, ale rád bych už konečně znal i tvůj názor."

„Znáš ho."

„Řekni mi jedno. Nesmíš ho mít, nebo ho nechceš?" zeptám se zcela vážně, čímž Gaba zase naštvu. Ani Vánoce nemůžeme mít v klidu...

„Kolikrát ti to mám ještě opakovat?" rozčiluje se. Prudce se narovná a tím pádem vytvoří viditelnou propast mezi námi. „Jsem na dítě starý a chci mít už klid na své koníčky a alfu."

„Nebudu tě přemlouvat, ale jen tě upozorňuji, že to bude můj bratr, komu zase budeš muset roztáhnout nohy..."

„Tolik dárků," zavýská nadšením Alessio a za sebou táhne nesmělého Arthura, jenž se snaží nenarušovat naší malou sešlost, ale spíše se s Alessiem nachomýtli v obýváku v nevhodnou chvíli. „Tolik jsme jich snad nikdy neměli."