Who? (A/B/O)

GABRIEL IX.

Hlavu silně zabořím do polštáře a ohraje si zarývám do uší. Už nemohu poslouchat další Georgovy stény a hlasité výkřiky mého jména pokaždé, kdy alfa na druhé straně bytu vyvrcholí. Vnitřní omega by se nejraději vrhla za alfou, aby jí jakkoliv pomohla, ale mé tělo nemá šanci se zvednout z postele a hlava odporuje podstatě omegy.

Kvůli Georgovi jsem spadl do všech potíží a aktuálně je ze mě naprostá troska, která jenom leží a je závislá na lécích proti bolesti. Vůbec si nevzpomínám, že bych takové poporodní potíže měl i s Alessiem.

Zajíknu se, když se pokusím ještě více zastavit zvukový projev alfy a mé tělo se napne ve špatné poloze, tudíž nesnesitelná bolest projede mým tělem. George po chvíli utichne, ale já se stejně nehýbu – tolik to bolí.

Po dlouhých vteřinách ucítím hřejivou dlaň na svém boku, která nemůže patřit nikomu jinému než Georgovi. Nechci, aby na mne sahal, ale nemám sílu.

„Neboj se," chlácholí mne vykřičeně hrubým hlasem, „už mi rut končí." Cítím omamnou vůni, tudíž vím, že mi lže. Odstup si ode mě drží jenom díky vyčerpání a silné vůli. „Slyšel jsem tě... Zavolal jsem Aidenovi, aby tě přijel ošetřit."

„Ne." Pohnu rty, ale nejsem si jistý, zda mě alfa zaslechla.

„Potřebuješ pomoc." Pomůže mi srovnat polštář pod hlavou a následně mi začne opatrně vyhrnovat noční košili, která mi ani nepatřila. Stále ještě smrděla jinou alfou. „Bratr tu hned bude a pomůže ti." Neustále mě hladí a mně stoupají chloupky na pažích a trupu, nikoliv však vzrušením, jak si to vyloží alfa a začne mě letmě líbat na krk a hranu čelisti.

„Nech mě," zaskučím. Aiden určitě řekne Stonovi, kde jsem. Stone mě odtáhne zpátky, ale já už nechci, nemůžu...

„Už je tady," konstatuje, když se krátce ozve zvonek. „Svlékni se." Na jeho výzvu nereaguji, i když se v mém zorném poli objeví i jeho bratr. Musím se ujišťovat, že už definitivně neblázním a nemám třeba rozdvojené vidění, protože obě alfy vypadají téměř totožně – jenom Georgova tvář je ustrnulá bolestí.

„Dobré odpoledne, Gabrieli," pozdraví mne profesionálně a odloží svůj pracovní kufřík k mým kotníkům. „Jsem moc rád, že tě ještě vidím živého. Nechápu, jak jsi mohl být tak nezodpovědný a riskovat svůj život útěkem! Uvědomuješ si, jaké jsem měl obavy?" Z kufříku vyndá rukavice, které si následně natáhne, ale já stejně nehnu ani brvou. Odmítám, aby na mě kdokoliv sahal. Odhrne moji peřinu, zatímco George si obezřetně sedne vedle mě. Pohledem mě povzbuzuje, abych se nebál a nechal se ošetřit, ale cítím napětí. Je ochotný kdykoliv zakročit a pomoci bratrovi mě zpacifikovat, proto raději přestanu křečovitě tisknout nohy k sobě. Aiden je zlehka od sebe oddělí.

„Bolí to, že?" zeptá se, ale musí znát odpověď. Snažím si všechna pošramocená místa natírat nějakou zázračnou mastí, i když žádné výrazné změny necítím. „Měli jsme mi dát vědět dřív." Tentokrát se zdá, že výčitka patří spíše Georgovi, ale i tak raději zavřu oči a představuji si, že se mi vše jenom zdá.

Chladivý gel mi rozetře v mých intimních partiích Aiden, i když já stále nejvíce cítím Georgův rut – zvlášť, když se ke mně alfa tiskne.

„Gabe, uklidni se," radí mi zoufale můj mate. Vůbec jsem nezaregistroval, že brečím – opět.

„Georgi, možná kdyby ses trochu vzdálil..."

„Potřebuje mě!"

„Potřebuje jenom klid." Cítím, jak alfa opustí postel a já se mohu konečně nadechnout. „Měl moc těžký porod a když mu potom ještě vzali děti... Je stále v šoku. Občas se to omegám stává a Gabriel by určitě nebyl první ani poslední, ale přiznávám, že takhle silnou formu jsem snad v životě neviděl."