Who? (A/B/O)

Zastíní i ďábla 47

„Dobré ráno, pane Fiorentino." Vstoupím do kanceláře, která působí prostorněji než obvykle. Soukromá sbírka knih už nezdobí stěnu za stolem staré alfy, obrazy zmizely rovněž a dokonce i některé květiny. Nikdy jsem si nepomyslel, že jsou majetkem samotného Fiorentino a ne jeho sekretáře.

„Ach, Georgi, vítej," pozdraví mne překvapeně. Urychleně shrne papíry do šuplíku, přesto vypadá podivně poklidně. „Přeješ si něco?"

„Přišel jsem se zeptat na Gabriela – bratr říkal, že strávil noc v nemocnici, ale víc neřekl kvůli lékařskému tajemství... Prý jste zakázal, aby o jeho stavu věděl někdo další."

„Tvé děti jsou v pořádku, jen Gabriel zapomněl, že během těhotenství nebude stejně fit jako obvykle, ale jinak se už sebral."

„To rád slyším, i když bych ho měl raději u sebe," přiznám zkroušeně, což Fiorentino nedokáže nikdy pochopit, „i s dětmi."

„Takže chápu správně, že jste se nerozhodl mi děvče svěřit do péče?" zeptá se mile, možná i se známkou smutku v hlase. „Jaká to škoda."

„Miluji všechny své děti stejně bez ohledu na skutečnost, že se jedná o omegy. Jsem dost silná alfa, abych se o ně mohl postarat, proto nechápu, jak Vás něco takového mohlo napadnout."

„Jsem starý, mám peníze a naplánovaný život bez pravidel. Už si mohu dovolit malou omegu, která by mi cupitala po domě a dělala radost. Mně a mé družce."

„Mohl jste se stejným zájmem pečovat o Gabriela, koneckonců i o Alessia, ale nestál jste o to. Můj syn by zajisté ocenil trochu podpory z Vaší strany."

„Georgi, ty stále nechápeš úděl omegy Fiorentino. Nejsou jako ostatní omegy, jejich svět tvoří pravidla a snaha tě podvést za každou cenu. Pokud dostaneš omegu Fiorentino, nic nezískáš – ale to už jsi poznal. Já ti teď nabízím svobodu, když jsi ještě ve věku, že si můžeš najít mladou omegu a mít s ní vlastní rodinu."

„Moje rodina je Gabriel s našimi dětmi."

„Nemysli, že mne tohle obměkčí, abych ti vrátil peníze," posměšně pronese a zarytě vrtí hlavou. „Od svých lidí vím, že už ses zařídil a máš extrémně mladou omegu s dítětem ve svém bytě. Věřím, že pro Alessia to musí být těžká zkouška, ale zvykne si. Gabriel by si už nezvykl – v našem státě ani není možné vlastnit více omeg."

„Jak to..."

„Jak to vím? Jsem Fiorentino a ten ví vše. Nemysli si, že když už končím, že mám zavřené oči a hluché uši." Chvíli jenom sedím naproti staré alfě a zvažuji situaci, ale nakonec se rozhodnu k vysvětlení, jelikož již nemám o co přijít.

„Ta omega je můj syn, který se narodil ještě předtím, než jsem poznal Gabriela. Dlouhá léta jsem o jeho existenci neměl ponětí, ale když teď nedávno zaťukal na mé dveře s malým dítětem na cestě, nemohl jsem jej vyhodit. Gabriel o Arthurovi – tak se jmenuje – ví, ale aby nepůsobil problémy a jeho utajované těhotenství nebylo nikterak radikálně řešeno, raději mlčel. Vytvořil si s mým synem kladný vztah a vzájemně spolu pečovali o Alessia a čekali na Charlieho – to je můj vnuk."

„Uvědomuješ si, k čemu ses přiznal? Zrovna jsi mi oznámil, že jsi porušil smlouvu ve všech bodech!" Je pohoršený, ale nevolá rozzuřeně ochranku a své právníky.

„Chtěl jsem spíše demonstrovat Gabrielovu loajalitu," vydechnu. „Stejně loajální by mohl být Váš mate, pokud ho darujete stejné alfě, ke které jste poslal svého syna. Sám víte, že Rafaelovi nebude úplně přirozené starat se o děti, ale pomůžete té alfě."