Who? (A/B/O)

Vzpamatuj se! 29

Arthur přede mne postaví hrnek čaje a něžně mě pohladí po rameni. Jsem šťastný, že tu je a zastává roli Gabriela, co se chodu domácnosti týče.

Aiden soustředěně míchá svoji kávu a mezi očima se mu vytváří nepatrná vráska značící stres. Nedivím se mu, právě možná ukončil celou svoji kariéru jenom kvůli mně, svému bratrovi.

„Viděl jsi ho?" zeptám se poměrně vyčerpaně. Mám značné problémy se soustředěním, když i na dálku cítím Gabrielův strach, jenž mi zamlžuje myšlení. Ani Alessio mi nepomáhá s uzdravením psychiky, když neustále pláče, pokouší se dovolat otci a nejednou se pokusil o útěk, aby Gabriela našel.

„Jdu přímo od něj," oznámí. Má na sobě skvěle padnoucí oblek, takže si přijdu jako úplný vandrák v triku s krátkým rukávem a teplácích, které jsem vyštrachal ve skříni. „Ať je sebesilnější omega, násilné odtržení od alfy se na něm značně podepsalo. Přeci jste jenom mates mnoho let a ač nezáříte láskou na kilometry daleko, pouto máte silné."

„Cítím jej skrze pouto a myslím, že mě možná také miluje."

„Nebuď naivní!" sykne na mě Aiden a spraží mě pohledem. Bortí se mu kariéra, ale mně se podělal celý život, ve kterém jsem se teprve začal pomalu orientovat. Gab mě začal brát, občas mi věnoval nepřítomný úsměv, s popřáním dobré chuti mi servíroval jídlo, když se zapomněl, tak i vyprávěl nějaké historky o Alessiovi nebo svých přátelích, při sexu lačněl po každém dotyku... To vše jsem dokázal změnit já, ne má stará verze.

„Cítím něco – tady." Poklepu dvěma prsty na hruď v místě srdce, nad čímž bratr jen znechuceně protočí očima.

„Má v sobě furt tvoje dítě, tvoji alfu volá spíše to... Víš, Georgi, měl by ses sebrat, už nejsi malý kluk jako před lety. Byl jsi můj šéf, ale táhl jsi mě celá léta a já se teď kvůli tobě také potápím," pronese jedovatě a jazykem si přejede po hraně zubů. Očividně se přemáhá, aby na mě nezačal řvát z plných plic. „Fiorentino mi jasně dali najevo, že jsem nežádoucí."

„Ale pustili tě ke svému jedinému cennému majetku, který momentálně mají."

„Jenom protože nikdo jiný nesmí vědět o tomhle propadáku. Hodili mě před hotovou věc, to dítě ze tvé omegy vyndám, čímž oslabím pouto, ale nesmím Gabriela nijak zevnitř poškodit, aby mohl normálně znovu otěhotnět s jinou alfou."

„Teď jsi řekl, že mě volá naše dítě, tak co jsi tam dělal?!"

„Zavolali mě," udělá dramatickou pauzu tím, že se rozhodne ochutnat svoji horkou kávu, „abych prohlédl Gabriela. Přišel jsem nejdříve před starého Fiorentino, jenž mi jen úsečně naznačil, proč jsem byl povolán a jaký je Gabrielův stav – především psychický."

„Je na tom zle?" Bratrův pohled mě okamžitě uzemní, abych byl potichu.

„Pustili mě k němu do pokoje samotného se slovy, že už stejně nemůžu nic víc pokazit a nechali mě dělat svoji práci, ale neboj se, proběhla pouze prohlídka. Překvapivě se ani nebránil jako posledně, když jsem se jej dotýkal na místech, která jsou vyhrazena jedině pro mate. Ptal jsem se ho, zda nechce přeci jenom zůstat v jiném stavu s tebou, ale odpověděl, že k plodu nic necítí. Je mi to líto, brácho, ale on se znovu podvolil Fiorentino."

„Já nevěřím, že by se vzdal všeho a všech."

„Ptal se jenom na Alessia, když sebral kuráž. Chtěl vědět, jak je na tom, zda ještě nedostal heat a poslal mu po mně dopis." Natáhne se pro aktovku, aby pečlivě složený a přelepený kus papíru předal. „Snažil jsem se ho přemluvit se slovy, že když miluje Alessia, tak má poslední příležitost si zanechat alespoň něco, co bude téměř totožné s jeho prvorozeným dítětem, ale nedal se ničím přesvědčit. Prý má jasné rozkazy od otce a on stejně nechce riskovat, že by jeho případné dítě bylo vystaveno nějakému zneužití ze strany nové alfy, až by malá omega dorostla." Znovu si přitáhne kávu. „Svým způsobem obdivuji čistou mysl tvé omega – měla by se absolutně hroutit a nebýt schopna ani fyzického pohybu, ale ona přemýšlí tak, aby dítě, které bude muset stejně ještě letos porodit, netrpělo víc, než bude potřeba."