Who? (A/B/O)

K obrazu svému 3

„Co to je?" vydechne frustrovaně Aaron, jenž nade mnou zlomil během společně strávené hodiny hůl. Prst zabodne do papíru, na který jsem se zrovna podepsal, a já bezradně odložím propisku.

„Můj podpis," odseknu. Nebaví mě neustále dokola poslouchat připomínky a poučky, kam mám co napsat. Vidím volný chlíveček vyhraněný pro jméno, tak se tam podepíšu a je to.

„Tohle není tvůj podpis." Zašátrá v aktovce a vytáhne jiné lejstro, kde je prapodivný klikyhák připomínající spíše zkoušku propisky, zda píše. „Jmenuješ se po své omeze Fiorentino."

„Alfy se nikdy nejmenují po omegách." Nesnáším realitu, ve které neznám ani vlastní jméno.

„To nejmenují, ale ty sis označil omegu z extrémně významné rodiny bez řádného dědice, takže ses pro veřejnost stal přímým dědicem celého impéria, tudíž musíš nést i nadále jméno Fiorentino. Konkrétně v rodině Fiorentino je tento způsob předávání zvykem, protože už několik generací pokrevních příbuzných tvoří pouze omegy."

„Fiorentino jsou vlastníky univerzity už celá staletí a nikdy jsem o žádné omeze neslyšel," vzpomínám – pro moji paměť – na nedávné hodiny dějepisu, kde jsme probírali nejvýznamnější členy rodu Fiorentino. Sahali možná až do šestnáctého století a v jejich řadách se tyčili učenci i válečníci, což by vysvětlovalo Gabrielovo chování.

„Tak vidíš, jak dobře si umí Fiorentino utvořit skutečnost k obrazu svému. Do svého rodu vždy chtějí jen nejsilnější alfy, což má ovšem dopad na jejich rozmnožovací schopnosti," zamumlá a já mohu vidět, jak se červená. „Příroda nějak dokáže vytušit hranice druhu a když se nějaká alfa dotkne maxima, její potomek se narodí jako omega – v případě Fiorentino je degradována ještě tím, že se jí narodí mužská omega, ale ani to tento rod nezastaví, protože pokaždé najdou takovou alfu, která oplodní jejich jediného syna. Gratuluji, poslední generaci jsi zachránil ty," dořekne ironicky, zmuchlá papír se špatným podpisem a hodí ho do koše. „Oficiálně jsi biologickým dědicem ty, Gabriela sis našel mezi obyčejnými omegami a udělal jej šťastným, když byl tvůj drahocenný materiál Fiorentino vložen do něj. Bavíme se o důvodu, proč tě Gabriel ještě jakžtakž poslouchá – nemůže udělat rodině ostudu tím, že by prozradil, že to on je právoplatným dědicem celé univerzity."

„A kdybych se s ním rozešel?"

„Tohle ani neříkej!" vyhrkne pohotově Aaron stejně jako v nemocnici. „Vy se prostě nesmíte rozejít!"

„Aarone, nevydržím s ním ani v místnost, co mám dělat po zbytek života? Měl jsi ho vidět u snídaně, choval se jako neviditelný a vůbec s nikým nekomunikoval."

„Má jinou výchovu než normální alfy a omegy. Za každý neduh jej doma čekal trest a možná sis ještě nevšiml, ale stejně vychovává i Alessia. Jednoho dne svého syna předáš silné alfě a on povede stejně domácnost i potomka, jako byl veden sám. Nekonečný koloběh omeg Fiorentino."

„Postarám se, aby z něj nevyrostla stejně zahořklá omega, jako je Gab."

„Gab?" Posměšně povytáhne obočí.

„Jo, Gab. Doufám, že si ho trochu obměkčím a on mi večer dá," nechtěně se zaraduji a Aaron do mě nevěřícně drcne.

„Neptej se, prostě mu nařiď, co má udělat."

* * *

Alessio odešel před několika minutami s popřáním dobré noci a já osiřel v obýváku s Gabrielem, jenž se za celý večer nevychýlil z dokonale vzpřímeného sedu, což mě iritovalo, jelikož jsem se nemohl pořádně rozvalit a vychutnat si poměrně dobrý film o alfě, která se díky omegám vypracovala až na vrchol. Nepříjemně jsem se v hlavní postavě poznával.

„Gabe," zadrhne se mi slovo v krku. V životě jsem po nikom nechtěl sex, ale dnes večer si o něj musím říct, abych dodržel úmluvu s Aaronem. „Jdi se připravit," vydechnu ztěžka. Gabriel si mě okamžik zamyšleně a zároveň naštvaně prohlíží, ale hned záhy se bez řečí zvedne a odejde. Předpokládám, že uposlechl.

Uvědomuji si, že bych se možná měl osprchovat, nebo alespoň připravit fyzicky na náročný výkon. Modlím se ke všem svatým, abych neselhal jako muž a vydržel až do konce, přesto mě utěšuje fakt, že jsem už byl schopný zplodit syna a s Gabem spím mnoho let, tudíž by mohl být na případné nedostatky zvyklý.

Finálně nerealizuji žádný ze svých plánů a pouze se dojdu po čtvrt hodině podívat do pokoje svého krásného syna, zda již spí. Spí. Tiše oddechuje, slabýma ručkama svírá pomačkanou peřinu a tváří se spokojeně – na rozdíl od jeho otce, když dorazím do ložnice.

Po zavření dveří se svléknu, pokusím si složit oblečení na skříňku a neohrabaně se položím na postel, ale kvůli mnoha polštářům téměř sedím. Čekám pět minut, než mi dojde trpělivost.

„Gabe?"

„Ano?" ozve se neradostný hlas mého mate. Vyklouzne ze dveří od naší soukromé koupelny v lehounkém pláštíku, skrze který je vidět vše, ale stále působí tajemným dojmem, abych si jej přál odhalit.

Zaměřuji svoji pozornost na Gabrielův skvostný obličej a odvracím se od jeho klína. Pokud budu vidět do tváře omegy, mohl bych splnit svůj slib Aaronovi.

Gabriel si tiše lehne vedle mě na břicho, pokrčí nohy, což způsobí vyzdvihnutí hýždí, a nakonec odhrne svůj plášť jen natolik, abych viděl jeho zadek. Překvapeně si prohlížím scenérii před sebou a omega čeká na zásun, aby už konečně bylo po všem.

„Jsem stále ještě vyčerpaný z nemocnice," pronesu téměř znuděně, čímž upoutám Gabrielovu pozornost, „ukaž mi, co umíš." Pokynu ke svému klínu. V duchu děkuji Aaronovi za skvělou radu.

Omega se neochotně zvedne na rukou, těžkopádně si sedne těsně k mému pasu a jednou rukou mě začne uspokojovat. Nejraději bych vykřikl slastí, jelikož se mě nikdy nikdo nedotkl v oblasti těchto partií, přesto držím klidný výraz ve tváři.

„Zítra půjdu na jógu," sdělí mi nevzrušeně Gabriel a i nadále odvádí skvělou práci... Já mluvit nemohu, protože bych se jinak okamžitě prozradil. „Dáš mi nějaké peníze? Chtěl bych koupit Alessiovi něco k Vánocům, pravděpodobně jsou naše poslední společné."

„Jo," zachroptím a chci víc fyzického kontaktu. Se zavřenýma očima jsem v sedmém nebi, ale ve chvílích, kdy Gabriel mluví, to trochu pokulhává.

Omega přestane, ucítím celou váhu jejího těla, když si na mě sedne a následně nás spojí. Neudržím se a hlasitě zasténám. Před očima mám tmu, kyslík mi nestačí a mé ruce automaticky vyhledávají teplo lidského těla. Za útlý pas si přitáhnu Gabriela na sebe a začnu jej náruživě líbat, což už umím a konečně si jsem v něčem jistý.

Gab strne v pohybu a pouze ochromeně pootevře ústa, abych měl lepší přístup. Rukama sjedu dolů a vlastní nepoznanou sílou začnu omegu vyzdvihovat do vytouženého rytmu, jenž mě přehoupne přes vrchol. Celý udýchaný nechám povadnout své tělo a Gab zničeně dopadne na mě.

„Miluju tě!" zamumlám tiše do upocených vlasů a vtisknu omeze polibek na čelo. Jednám jako stroj, jelikož pouze reprízuji slova okoukaná z romantických filmů.

Těsnost Gabrielova těla je pozoruhodná a velice příjemná, přesto vnímám pot na své kůži a vlasech. S omegou v náručí se převalím na bok, aby na mně neležela, během čehož se pokusím zvednout, avšak něco mě v omeze drží...

„Au!" zaúpí brunet a zatne do mých zad své drápy, tudíž se s vyjeknutím vrátím do původní pozice. „Co děláš? Naše spojení ještě ani nepovolilo."

Se zděšením zjišťuji, že právě prožívám svůj první knot v životě s omegou, která se rozhodla raději zavřít oči a dělat, že neexistuji.

1173 slov

Na obrázku je George

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře, které mě pokaždé nabudí k dalšímu dílu ♥

...a velká omluva za tuto "milostnou" scénu, protože tyto věci mi opravdu nejdou popisovat :D