Who? (A/B/O)

Ani zmínka 13

„Máte mé plné svolení k zabití, pane Fiorentino." Postarší chlápek se rozhořčuje a pochoduje od masivního stolu k oknu a zpět. „Moc se omlouvám, vím, že ani zničení této bezvýznamné verbeže nijak neodčiní nebezpečí, kterému byl vystaven Váš mate se synem, ale přijměte alespoň tento čin jako projevení mé nejhlubší omluvy." Nedává mi příležitost k mluvení, ale já z jakési uctivosti k šáhovi nepřerušuji jeho tok myšlenek.

„Slibuji, že mrtvolu necháme odvézt zpět k těm křovákům, aby viděli, co se stane, pokud budou ohrožovat mě a mé hosty!" hustí do mě neustále, ale já už si na hrozící nebezpečí téměř nevzpomínám. Nikomu se nic nestalo, zmiňovaný otrok se mě pokoušel bránit a dokázal celou rodinku Fiorentino našťouchat do džípů, aby nás mohl odvézt do nebezpečí...

Odměnou se mu stala dobře mířená rána hned po příjezdu do paláce s následným deportováním do vězení. Alessio to nemohl pochopit a já to nechápu doteď. Proč za vše může náš otrok, když nám ochranku dělalo mnoho dalších sluhů?

„Jsou Vaše omegy v pořádku?" zeptá se náhle zcela vyčerpán z dynamické řeči. Těžkopádně dosedne na polstrované křesílko u stolu naproti mně.

„Jsou rozrušené, ale ani škrábnutí," ujistím šáha. „Syn má pouze strach o otroka – je velice citově založený a bohužel si k otrokovi vybudoval jistý vztah. Za poslední dny byl jako synův stín..."

„Váš syn si musí zvyknout, že lidé přicházejí a odcházejí, zvlášť, když se jedná o otroky. V mém domě se otroci mění – vždy chci novější modely..." Úchylně se ušklíbne, aby mi jako alfě došlo, že vždycky se bude zajímat o mladé omegy a alfy a jejich pružná těla. „Pokud si Váš syn ale zvykl na otroka, mohu mu najít nového, kvalitnějšího."

„Alessio vnímá i otroky jako lidské bytosti, nedokáže jej vyměnit jako staré ponožky." Za poslední dny jsem přišel k smutnému zjištění, že se Alessio s otrokem spřátelil, nebo můj syn alespoň získal pocit, že se chlapci může s čímkoliv svěřit, aniž by počítal s případnými následky... „Já sám nějak nedokážu pochopit, proč postihnou sankce pouze tohoto otroka, přestože nás nechránil sám."

„Nebudu Vás zatěžovat zbytečnými informacemi, pane Fiorentino, ale tento otrok je jakýmsi varováním pro domorodce. Každopádně konkrétně tohoto otroka jsem věnoval Vám a Vašim potřebám, nikoliv jako chůvu pro Vašeho syna..."

„Jsem věrný svému mate – tak jako on mně."

* * *

„Chci domu, Georgi!" sdělí mi nesmlouvavě Gab, jenž si během mé návštěvy u šáha zvládl sbalit. Na pokraji nervového zhroucení přechází po ložnici, úkoluje otroky, aby skládali oblečení do zavazadel rychleji a precizněji. Všimnu si i vlastních složených bot v jednom speciálním kufru...

„Nemůžeme ujet, to je ti snad jasné."

„Ne?" Ironicky se zasměje, ale v omeze se mísí spíše strach s bolestí. „Právě se tě pokusili zabít, nás všechny ohrožovali na životě! Náš syn pláče vedle v pokoji, protože mu chtějí nejmilejšího otroka popravit, a já jsem nejspíš v tom... Tahle dovolená je noční můra a ty nechceš pryč?! Vzpamatuj se Georgi! Musíme pryč okamžitě, než se stane ještě něco dalšího!" Hystericky sebou zmítá a buší pěstmi do mé hrudi. Bojím se jej dotknout, abych mu neublížil – je velmi rozrušený a zranitelný.

„Uklidni se, Gabrieli!" procedím tiše mezi zuby, abych nepoutal pozornost pracujících otroků. „Týden. Jeden týden vydrž a poletíme domu, ano? Pokusím se přimluvit za toho otroka, Alessia šáhovi nedáme a ty budeš v pohodě. Rozumíš mi?" Přinutím omegu, aby se mi zadívala do očí a přikývla v souhlasu. Cítím skrze pouto nejistotu, přesto však slabou důvěru v má slova. Chce věřit, že není v jiném stavu a na pokraji zhroucení.

„Vybalte to!" poručím otrokům, kteří poslušně začnou zase veškeré věci sunout zpět do skříní a botníků. Musejí být zajisté na vrcholu blaha...

„Je to dobré, rozumíš?" mluvím k omeze tiše s notnou dávkou trpělivosti. Přikývne skrze slzy. „Teď běž za Alessiem, já to tady zkoriguji a nechám poslat jídlo sem. Dáme si čistě rodinnou večeři na srovnání. Taky nepotřebuji znovu vidět šáhův omluvný obličej žvanící o všemožných popravách."

Nepatrně Gabriela podpírám, tudíž jej opatrně doprovodím až k Alessiovo pokoji, načež se vrátím zpět na místo předešlého působení a vylovím z kapsy telefon.

Aaron – vyťukám do vyhledávače kontaktů a následně už jen netrpělivě čekám na odezvu v podobě hlasu alfy.

„Nazdar, Georgi! Je fajn, že už ses taky ozval, skoro jsem začínal mít pocit, že tě tam něco sežralo... Každopádně by to nebyla až taková škoda, protože bych konečně zdědil to tvoje super pohodlné křesílko v kanclu," kecá nadšeně, z čehož usoudím, že nemá nic na práci, tudíž se chopím slova já sám.

„Dneska mě málem zabili domorodci..."

„Děláš si prdel!?" vyjekne šokovaně.

„Kéž by! Byl tam se mnou i Gab s Alessiem – jsou z toho dost špatný."

„Co pro tebe můžu udělat?"

„Sežeň mi letadlo na sobotu, do té doby tady zůstaneme – musíme, aby nikdo nepojal podezření, že jsme je jenom slušně vyžrali a vypadli bez zaplacení."

„Takže omega jede domu?" zeptá se na mého syna. Zdá se, že celou situaci až překvapivě dobře chápe.

„Ten chlap by radši nacpal do postele Gabriela než Alessia," odfrknu posměšně. „Jenže to jsem podělal já."

„Co?"

„Zbouchnul jsem Gaba."

Na druhé straně sítě se rozhostí tíživé ticho. Do této chvíle jsem zřejmě nechápal vážnost situace. „Jsi tam?"

„Děláš si srandu, že jo?" zachroptí prosebně. Proč to všem tolik vadí?

„Bohužel..."

„Jak?" vydechne horečně.

„To máš jedno, prostě se to stalo. Gabriel možné riziko vytěsnil, takže o těhotenství ještě neví, ale mně to dneska jenom potvrdil nějaký domorodec. Je to pár dní, ale stejně... Gab je na pokraji zhroucení – dnešek tomu nepřidal – a já se držím jenom kvůli němu a Alessiovi." Udělám krátkou pauzičku, abych si srovnal myšlenky. „Musíš mi vysvětlit, co to pro mě znamená, jelikož jsem úplně mimo. Nechci dítě, ale naše finanční situace si ho může klidně dovolit i třikrát..."

„Georgi, jsi Fiorentino a proč si myslíš, že patříš do nejbohatší a nejmocnější rodiny všech dob? Proč rodina nikdy neměla větší krizi a vše hladce přechází z otce na syna?" Přemýšlím a nic mě nenapadá. „Oni se nedělí, kamaráde. Žádné omeze nedovolí dvě děti, aby se majetek nemusel rozdělovat, tak jako jméno a postavení. Myslím, že i v předmanželské smlouvě jste něco takového měli – jediné štěstí je, že veškeré postihy půjdou za Gabrielem, ale ještě to prostuduji a dám vědět."

„Nevěřím, že nikdy žádná omega neotěhotněla víckrát."

„Já také ne, každopádně nikdy o žádném dítěti nebyla ani zmínka."

1052 slov