Who? (A/B/O)

Ještě horší 28

„Tohle jsme nevychytali," vydechnu mrzutě, ale jsem z nastávající situace tak v háji, že už se tomu i směji, zatímco Gabriel třikrát zvracel ještě předtím, než jsme nasedli do auta směrem k Fiorentino. Silvestr jsme sice zmákli bravurně, Alessio byl naprosto kouzelný, doprovázel mě jako profík, ale staré alfě neunikl fakt, že Gabriel schází.

„Přestaň si z toho dělat srandu, není to nic skvělého!" vyjekne a schová si tvář do dlaní. Štěstí, že Alessio zůstal doma, aby se nemusel na zoufalého otce dívat – on sám se ještě vzpamatovává z bujaré oslavy nového roku, na kterém se mnou musel vydržet do ranních hodin. Chtěl jsem odejít, ale jako jeden z hostitelů jsem to prostě nemohl zapíchnout.

„Jedu na návštěvu k tchánům, kteří mě po dnešku budou chtít vykastrovat, nemůžeš na tom být hůř než já."

„Mám v sobě tvůj nevydařený knot a ty máš pocit, že na tom nejsem tak špatně jako ty? Jsem – a mnohem hůř!"

„Nesmíme se hádat," připomenu omeze a pohladím ji dlaní po koleni. „Nesmíme dát tvým otcům šanci nás roztrhnout tím, že se sami sobě znepřátelíme. Nezapomínej, že stále máme společného syna." Sklopím clonu proti sluncí, abych vůbec viděl na cestu. Nechci se dohadovat ohledně dítěte, protože já dal omeze plnou důvěru v její rozhodnutí, ale ona není schopná říct definitivní ne. Když se o druhém potomkovi bavíme, Gab odmítá cokoliv slyšet, ale když na druhou stranu přivedu doktora, odmítne i jej.

Po zbytek cesty jedeme poklidně, Gab sbírá veškeré síly a já mu skrze pouto posílám vše, co dokáži. Těsně před cílem ale už nezvládnu vlastní tíživý pocit a odbočím do naprosto neznámé ulice.

„Co to děláš?" zeptá se vystrašeně Gabriel a upraví si pramen vlasů, které opustily drdol.

„Dal bych si čaj," zamumlám zcela nepřítomně a sleduji cestu před sebou, jelikož se ulice zužuje a občas přeběhne přes vozovku nějaký člověk.

„Jedeme k otcům na odpolední svačinu, dostaneš tam čaj!"

„Chci čaj jenom s tebou."

„Ale otec nás čeká, Georgi," zvyšuje na mě hlas, jelikož se bojí. Starý Fiorentino se ale nebude chovat jinak, až zjistí, že je Gab v jiném stavu, teď nebo za hodinu.

„Kdo je tvoje alfa, Gabe?"

„Ty, ale..."

„Tak mi důvěřuj," požádám muže vedle sebe. Je tak krásný, že mě rozptyluje, ale i tak se dokáži nakonec zorientovat v úzké ulici. O dva bloky dále se nachází moje práce a já se rozhodnu navštívit svoji kancelář.

* * *

„Máš to tu hezké," řekne nejistě omega a rukou přejíždí po čalounění křesílka.

„Posaď se, prosím." Pokynu k sedačce a vezmu si od omegy kabát. Musí se alespoň chvíli cítit v bezpečí a opečovávána. „Nikdy jsi tu nebyl?" Vlezu do malé kuchyňky na chodbě a zjišťuji, že já zase nikdy nebyl tam, kávovar však najdu bezpečně.

„Jsem omega, nemám tu co dělat," zamumlá a zvědavě si prohlíží výzdobu mé kanceláře. Po stěnách vidí abstraktní obrazy, které jsem doposud nepochopil a v jednom rohu mi vnáší do místnosti trochu přírody nějaká super rozrostlá rostlina. Všechno je luxusní, ale takové nějak neosobní.

„Jsi moje omega." Z kávovaru mi konečně vyteče vařící voda na čaj. „Navíc ti to tady patří víc než mně." Přinesu čaj do své pracovna a posadím se těsně vedle omegy. Nechci dělat formální schůzku, kdy budeme sedět naproti sobě a domlouvat například Alessiovu budoucnost.

„Děkuji." Opatrně obejme štíhlými prsty hrnek, aby se nepopálil. „Georgi, bojím se, jak zareaguje otec. Nikdy mne nebil, ale tohle je opravdu hodně přes čáru."

„Nenechám, aby ti ublížil. V nejhorším případě řekneme, že pokud by ublížil tobě, ublíží i mému dítěti a na to nemá právo." Odložím svůj hrnek a přiblížím k sobě muže s rozpadlým drdolem na hlavě. Moc by mě zajímalo, jak by vypadal ostříhaný, ale na druhou stranu by ztratil své půvabně křehké kouzlo s nádechem ženskosti.

„Můj otec se před ničím nezastaví."

„Přede mnou bude muset." Políbím omegu do vlasů. „Nestalo se nikdy v rodině Fiorentino, že omega otěhotněla víckrát?"

Gabriel okamžik civí před sebe, až nakonec nezúčastněně zavrtí hlavou v nesouhlasu. Nechápu, že to nikdy žádné alfě neujelo – zvlášť v dobách, kdy ani léky neexistovaly.

„Nevadí, vždy musí být někdo průkopník." Pokusím se o úsměv a strhnu celou váhu omegy na svoji hruď, div omega nevylije čaj. „Nebudeme se o tom už bavit, nedělá ti to dobře."

„Stejně to budeme muset vyřešit, Georgi," zakňourá a rukávem saka si setře slzy. Kdyby se už sám rozhodl, vše by mohlo být jednoduší, momentálně se pere sám se sebou, pro co se rozhodne, a zároveň na něj nyní budou tlačit Fiorentino.

„Ale v tenhle okamžik ne," zašeptám mu do vlasů. Chtěl bych jeho vůni cítit stejně silně jako dříve, ale zárodek dítěte vše naprosto neutralizoval, tudíž jej necítím stejně jako Alessia. Jediná pozitivní věc na interrupci bude navrácení vůně a mé pomatení smyslů. „Jestli chceš, můžeš si i na chvíli zdřímnout." Má tak jemné vlasy, když jej hladím a decimuji poslední známky účesu. „Nechci, aby ses později u otce sesypal – nebylo by v nebezpečí pouze dítě, ale hlavně ty."

„Musíme si pospíšit, nebo to bude ještě horší."

„Dobře, ale vypijeme si v klidu čaj a poté pojedeme. Už jsem psal tvému otci, že nestíháme. Neboj se," chlácholím omegu a vezmu ji za ruku. Za několik málo měsíců mi tato protivná omega opravdu přirostla k srdci a dokonce nakonec ani není protivná v mojí přítomnosti.

„Georgi?"

„Ano?" V celé budově je překvapivé ticho, když se zde nikdo nenachází.

„Proč ses tak změnil?" zeptá se nakřáplým hlasem. Mokré cestičky sice stále hyzdí jinak bezchybné tváře, ale už nebrečí.

„Nevím, co tím myslíš," přiznám. Skutečnost je však taková, že dodnes netuším, jak jsem se choval do onoho úrazu. Možná že ten úraz byl pro Gabriela osvobozujícím.

„Chováš se jako na začátku." Usrkne ze svého hrnku a následně jej odloží na stolek, aby se mohl přitulil. „Staráš se o mě a bereš moji přítomnost v potaz. Už jsem v takovou změnu ani nedoufal."

„Vždycky jsi byl moje omega," zareaguji neutrálně, abych jej neranil.

„Byl jsem omega alfy Fiorentino, teď už jsem zase omega své alfy."

„Asi jsem ti to dost neříkal, ale miluju tě, Gabe," pronesu přímo od srdce. „A neříkej, že mi to nevěříš jako posledně."

Sám od sebe mě začne procítěně líbat a prsty odhodlaně bloudí po mé hrudi. Skrze pouto cítím silnou emoci, naprosté spojení duší téměř jako při knotu, ale když se odtáhne, s výmluvným úsměvem zašeptá: „Už ti to pomalu začínám věřit."

„Miluješ mě?"

„Ještě úplně ne."

1066 slov

Ticho před bouří?

Jak myslíte, že bude reagovat starý Fiorentino na zjištění, že je Gabriel těhotný?