Who? (A/B/O)

Pan Dean 18

Probudí mě až první ranní paprsky a křik z přízemí. Příliš nesouhlasím se svým sluchem, ale jakoby výskání patřilo dětem – doufám, že v tom nemá prsty Alessio...

Pyžamo mám nasáklé potem, přesto zjišťuji, že nepatří mně, ale mé omeze, která ku podivu stále ještě spí nalepená k mému boku. Ofina se jí lepí k čelu a tenké ruce mi objímají břicho. Jen stěží se vyprostím zpod Gabriela, který lepí potem.

Rozespale sejdu do přízemí, kde mě čeká překvapení v podobě mého mladšího bratra Aidena. Div nespadnu z posledního schodu, když před sebou uvidím chlapa téměř totožného mně. Konverzuje s mamkou, zatímco drží cestovní tašku a každým okamžikem vrhá pohled na zahradu.

„Čau," vypustím z pusy šokovaně, ale vše se pokouším skrývat. Jedná se přeci o mého bratra, se kterým samozřejmě udržuji kontakt, jak mamka naznačovala.

„Šípková Růženka se probrala." Zašklebí se a velice tiše dodá: „Po třiceti letech..."

„Tak dlouho to nebylo a jak to vůbec víš?" Cítím se dotčeně, mamka mu neměla nic říkat, jedná se o obrovské tabu.

„Georgi, Aiden je tvůj bratr, takže musí vědět o tvém stavu!"

„Vždycky jsi byl divnej, nikomu teď nepřijde zvláštní, že si nepamatuješ ani předešlý den." Zasměje se a kolem se proženou rozdováděné děti tak ve věku kolem deseti let. Piští, úsečně mě pozdraví a vyběhnou dveřmi zase ven. Na podlaze zůstane několik šmouh od bláta, ale nikdo to neřeší – jsou to děti. Děti mého malého bratra...

„Catherine, proč bereš Alessiovi míč?" zařve brácha na malou alfu, která sebere mému synovi míč a on jen kouká jako ňouma a nechce si jej vzít zpět.

Hnědovlasá holčička zamyšleně krčí nosík a přivírá velké hnědé oči, které musí mít po matce, jelikož v naší rodině byly vždy jenom modré oči, než odhodlaně odpoví: „Protože je to omega!" Její mladší bratr, také alfa, zainteresovaně těká pohledem mezi otcem, sestrou a bratrancem Alessiem.

„Mám tam vlítnout a dát ti přes prdel?!"

„Ale, tati..."

„Žádné tati, princezno! Alessio je starší, takže ho budeš poslouchat, i když je omega, jasný?" Všechny tři děti automaticky přikývnou a můj syn se bojí víc než Aidenovy vlastní děti. „Fajn! Alessio, nenech si to líbit!"

„Ano, pane." Přikývne brunet spontánně, což Aiden už nekomentuje a raději se zaměří opět na mě. Mamka nás opustí, aby přichystala dětem svačinu.

„Musím ti něco říct, když teď už máme konečně soukromí." Napjatě poslouchám, jelikož přede mnou najednou nestojí vtipálek, ale suverénní muž. „Mám to! Konečně jsem udělal všechny zkoušky i s praxí."

„Šípková Růženka, chápeš? Absolutně netuším, o čem to mluvíš," zarazím svého vzhledového klona, i když on nemá vousy.

„Díky tobě jsem se přeci dostal do výběrového studia pro gynekologii mužských omeg a teď se mi to podařilo dokončit, takže už můžu pracovat pro rodinu Fiorentino – sice bych tam kariérně asi nikdy nedosáhl, ale když sis už domu přitáhl takovou fajnovku, tak z toho musíme těžit všichni." Vychytrale se pousměje a mě až děsí, jak moc jsem jej musel mocí zkazil, ale teď se mi nesmírně hodí.

„Takže jsi gynekolog, který se může šťourat v omeze, která je jako Gabriel?!"

„Dost tvrdě jsem studoval, takže mě termín šťoural uráží, ale v podstatě ano, můžu mezi jeho nohy stejně jako ty."

„Umíš potraty?"

„Teoreticky ano," pronese zamyšleně. „Měl bys pochopit, že jsem se učil na několika mužských omegách, ale tam byl spíš zázrak, že vůbec otěhotněly. Georgi, mužské omegy jsou hrozně vzácně, takže studovat gynekologii u mužů je něco jako studování mytologie. Prostě v to věříš, ale dokud to nepřijde, nikdy si nemůžeš být na sto procent jistý."

„Právě jsi mě ujistil, že jsi vážně odborník," odfrknu posměšně. „Gab je těhotný a to je problém, takže klidně čaruj, ale ať z něj to dítě vypadne teď a nehlásí se k nám."

„Otec roku," oplatí stejnou kartou. „Prohlídnu ho a uvidím, ale nechce se mi z něj vyndavat něco, jako je Alessio."

„Ty ses snad s mámou domluvil!" vyhrknu. Cítím, jak mi tepe krev v uších. Do toho všeho mi ještě začne vyzvánět telefon s Aaronovou fotkou na displayi, což značí maximálně tak průser.

„Co chceš?" vyštěknu podrážděně, neberu zřetel na Aidena, který se tváří uraženě.

„Pan Dean nás poctil svojí přítomností." Jsem rád, že přešel rovnou k věci, ale sere mě, že absolutně nevím, o kom mluví!

„Kdo?"

„Omega, se kterou čekáš dítě, a není to Gabriel," zašeptá, což mi prozradí, že kluk s velkým břichem musí stát velice blízko. Jasně se mi v hlavě vykreslí mladý kluk s téměř černými vlasy a šedomodrýma očima, jenž seděl v ošuntělých věcech v mojí luxusní kanceláři.

„Proč přišel?"

„Chce peníze."

„Zase?" vyjeknu. „Dal jsem mu sedm stovek, to bydlí v Buckinghamském paláci?"

„Mluvil o ubytovně, ale nejsem si tím jistý. Mám mu dát nějaké peníze ze tvého účtu rovnou, nebo mu dám něco sám a potom se vyrovnáme?" navrhne nezaujatě, ale já nemám náladu na charitu.

„Nic mu nedávej, musí se postavit na vlastní nohy," řeknu neochvějně svůj verdikt a típnu hovor. Dnešek se mě zřejmě rozhodl naštvat – už jen skutečnost, že mám na sobě stále upocené pyžamo mě vytáčí.

„Pojď se mnou," vyzvu Aidena a vyrazím s ním zpět do patra, kde spí můj mate. Vrazím do pokoje a nejemně zatřesu s omegou, aby vstala.

„Co je?" zamumlá Gab rozespale, ale já už chci zpět do svého klasického života v práci, takže se potřebujeme hnout z místa.

„Aiden ti udělá prohlídku a pak i interrupci. Svlékni se a-"

„V klidu!" mírní mě Aiden. „Zajdu si do auta pro věci a ty se zatím psychicky připrav, klidně si dej sprchu, nikam nespěcháme."

„Já nechci, Georgi!" dovolí si odporovat Gabriel slabým hláskem, jenž se přizpůsobil mému nátlaku.

Nakloním se k éterickému stvoření, než omeze tiše zavrčím do ucha: „Jdi!"

942 slov

Hlásím se s novým dílem a uznávám, že tady se George chová jako blb, ale potřebuji je zase vrhnout do zákeřného světa, kde nebudou jako na dovolené :D

Děkuji moc za vše a snad Vás moc nepomátl titulní obrázek, který se mi fážně moc líbí ♥

PS: K minulému dílu jsem nedostala jediný komentář, tudíž jsem poměrně rozpačitá, zda má cenu tvořit další díly z Gabrielova pohledu...