Who? (A/B/O)

Sólokapr 58

„Nevěřím, že jste mu to vážně schválil," zamumlá nevěřícně Bowie a odmítavě vrtí hlavou na známku nesouhlasu s mým rozhodnutím. Ani jeden neodtrhujeme pohled od odjíždějícího taxíku za oknem, ve kterém za zatáčkou mizí Siamon.

„Neměl jsem moc na výběr." Pokrčím rameny. Jaksi jsem za čtrnáct dnů již ohledně tohoto téma zcela otupil veškeré své smysly, tudíž mne po hysterickém vystoupení Alessia nemohla už nesouhlasná námitka ze strany mladé alfy jakkoliv vykolejit. Nezúčastněně si usrknu čaje a s klidem, jenž se snažím udržet kvůli omegám, nadále vyhlížím na prázdnou ulici.

„Arthur mi vyprávěl o Alessiovi..."

„Ano, také s mým rozhodnutím nesouhlasí."

„Spíš to nikdo nechápe," upřesní vzdáleně Bowie. Někde v domě začne výskat Charlie, což značí brzkou přítomnost Arthura. „Proč?"

„Siamon je svobodná, dospělá alfa a jako takové nemohu nic přikazovat. Bylo na něm dost znát, že nečeká na mé požehnání."

„Kdybyste mu nekoupil letenku, tak by přeci nemohl opustit zemi."
„Philipe, já ho sem přivezl. Nepřijde mi správné, abych ho tu proti jeho vůli držel. Bylo zřejmé, že jeho místo u kmenu je silnějším lákadlem než..."
„...než já," dokončí za mě Alessio. Na paži mu sedí rozjívené dítě a prsty křečovitě svírá Alessiův kožený náhrdelník. Náhrdelník od Siamona.

„Ale tak to není!"

„Alessio, moc se dožadoval, abys mohl odletět s ním, ale to prostě nejde," řeknu. Dlouhé hodiny jsme řešili možné scénáře, proto nyní nedávám svému synovi žádné příležitosti k diskuzi, aby se vše znovu nezvrtlo k bolestnému pláči a obviňování.

„Jsme mate," zakňučí zlomeně malá omega, ale už jí ze zarudlých očí alespoň neproudí potoky slz. Konejšivě začne houpat Charlieho v náručí, jakoby dítě pociťovalo stejné pocity jako on. Charlie si z toho nic nedělá a nadále tahá za koženou šňůrku.

„Já vím," vydechnu těžce. Nikdy jsem neměl dovolit, aby došlo k tak výraznému spojení, ale čas se už vrátit nedá.

„Alessio?" zkusí opatrně štěstí Bowie. „Jdeme s Arthurem večer ven... Nechtěl bys... nechtěl bys jít s námi? Trochu si zatančíme, něco popijeme – ty samozřejmě nealko! Uděláme si hezký večer a já na tebe dohlédnu."

„Mám hlídat Charlieho," vyhrkne omega a přitiskne si vzpouzející se dítě blíž k hrudi. Charlie s maximálním nasazením cupuje mezi prsty přívěšek a ve tváři má nesmírně soustředěný výraz, kterému bych se za jiných okolností zasmál. Přestože v sobě nemá jedinou kapku krve Fiorentino, svým výrazem věrně kopíruje Gabriela, když o něco usiluje.

„Tvůj tatínek ho bez potíží pohlídá."

„Dohlédnu na všechny," přisadím si, přestože se mi Bowieho nápad příliš nezamlouvá. Můj syn je těhotný, rozrušený a v první řadě omega, která nemá po boku právoplatnou alfu.

„Dobře," zašeptá s mírným vzrušením v hlase mladý chlapec, jakoby nám sděloval nějaké závažné tajemství. „Dobře," zopakuje malátným hlasem, aby přesvědčil sám sebe. „Vezmu Charlieho k Arthurovi a řeknu mu o tom, ale když nebude souhlasit, tak zůstanu doma."

„Řekni mu, že jdeš na mé pozvání," poradí mu se strojeným úsměvem Bowie. Zajisté mu chtěl ulevit od stresu, ale i on si musel připustit, že si právě uvázal na nohu obří nesamostatnou kouli, která se mu bude celý večer držet v patách.

„Za tohle budu dlužit další hlídání," odtuším vyčerpaně, přestože hlídání vždy zajišťuje Gabriel.

„Uděláme si s Arthurem jiný společný večer. Navíc to považuji spíše za další projekt pro náš program – pomohu se omeze zorientovat ve světě alf a... ehm... nekalých živlů, čímž samozřejmě nemíním Arthura," vyhrkne spěšně a na rtech mu projede neurčitý úsměv.