Who? (A/B/O)

GABRIEL V.

„Miku, prosím, přestaň," odmítnu již po několikáté velice mladou alfu po mém boku. Kdybych věděl, že mne k doktorovi poveze právě on, raději bych se ráno vypravil na autobus a udělal premiérovou cestu ve svém životě.

„Nepřestanu," ujistí mne a podrží dveře, abych mohl projít. Jak milé... „Můj otec ti nemá co nabídnout. Je na tebe hrozně starý, nebudete si rozumět."

„Já jsem zase moc starý na tebe. Tobě je dvacet a mně třicet dva," odseknu. Ani mi nelichotí, že mne chce do postele takto mladá alfa s nulovými zkušenosti a prázdným kontem. Jeho otec mi alespoň dopřeje klid.

„Ale radši bys měl v posteli mě."

„Jsi teď můj syn, přestaň říkat tak hrozné věci!" Tohle je vážně den na pytel. Jsem těhotný, má oficiální alfa se na mě vykašlala, jdu k doktorovi a ještě mě nabaluje takové dítě.

„To ani omylem!" Zasměje se a pomůže mi do schodů. Jsem těhotný, ne chromý! „Nejsi moje máma, ani jí být nemůžeš, ale můžeš být mámou mých dětí."

„Už mám za sebou jeden porod, tohle bude druhý a už odmítám mít cokoliv jiného v břiše!"

„Líbí se mi, když se rozčiluješ." Ukáže dlouhou řadu bílých zubů a konečně si sundá z očí sluneční brýle. Alfa přede mnou je vskutku mužná, ale stále jenom vyhublé dítě. George vypadal dost podobně, když jsme se stali mate, ale to mi bylo patnáct a celý svět se točil jenom kolem něj. Dnes už bych tak naivní nebyl. „Jsi úplně jiný, než jsou ostatní hloupoučké omegy."

„Protože jsem chlap."

„To není moc přesné slovo pro tak jemnou omegu," rýpne si, ale nepřestává vymýšlet důvody, proč bych se měl stát jeho omegou. Z celého srdce doufám, že je to jenom jeho hra. „Spíš muž, ale já to na rozdíl od otce umím ocenit. Tátovi se líbí jenom holky, neví, co s tebou dělat, ale já holku nechci..."

„Jak to můžeš vědět?"

„Experimentoval jsem a už mám jasno, ale zatím je to tajné."

„Neboj, skrze mě se tvé tajemství nikdy nikdo nedoví."

„Líbí se mi, jak komunikuješ jako alfa beze strachu, ale nemusel bys být vždy tak přímý." Konečně dorazíme před ordinaci Georgova bratra Aidena. „Půjdu s tebou dovnitř, alespoň uvidím, jak vypadá dítě."

„To vážně není potřeba."

„Ale já chci, co kdybys třeba hned za dveřmi upadl, kdo tě bude zvedat?"

„Doktor?" nadhodím a pokrčím rameny. Přehnaná starostlivost mne dohání k šílenství.

„I tak to nebudeme riskovat." S těmito slovy mě strčí do ordinace a sám tam vleze hned za mnou. Ve chvíli, kdy se však zaměříme na osazenstvo místnosti, přemýšlím, zda jsem si nespletl dveře. Všude samé dívky omegy, které zaujatě poslouchají Aidena.

„Omlouvám se, asi jdeme nevhod," zakoktám, když se na mě otočí desítky očí.

„Gabrieli?" vydechne zcela šokovaně Aiden, který jakoby z oka vypadl Georgovi, a rukou pokyne dívkám, aby pokračovaly v prohlídce jinde. „Sestřička Vás nyní provede operačním sálem..."

„Pane doktore, mohl bych se zde na okamžik zdržet?" zeptá je jeden jediný hlásek z davu. Už při první slabice vím, o koho se jedná, a okamžitě se snažím onu osobu nalézt.

Dvě modré oči.

Zoufalý pohled.

Pootevřené rty, které se pomalu tvarují do nepatrného úsměvu.