Who? (A/B/O)

Rozbitý 46

„Kde máš nos, Charlie?" žvatlá Arthur zasněně na dítě, které máchá ručkama, radostně kničí, přestože stejně nerozumí významu slov. „Já mám tvůj nos!" Arthur pokračuje rozněžněle, zatímco předvádí, že nosík dítěti nasazuje zpátky. Můj syn vypadá, jakoby nás nikdy neopustil.

„Už se Alessio uklidnil?" Nalévám si vrchovatý šálek horkého čaje, který Arthur v konvičce nechal. Přestože se Arthur vrátil, Charlie stejně během noci minimálně dvakrát brečel a probudil celý byt.

„Když jsem si Charlieho bral, ještě spal, takže když to vezmeme kolem a kolem, tak jo, byl naprosto klidný."

„Arthure," vydechnu nespokojeně, ale sám nemám právo upírat omeze její vlastní dítě. Malá alfa je viditelně šťastnější.

„Už jsem nevydržel," přizná s náznakem zkroušenosti, ale zahanbeně se ani omylem necítí – znám už jeho grimasy. „Nakrmil jsem Charlieho a teď si hrajeme. Chyběl mi, ale až teď si uvědomuji, jak moc mi chyběl. Můj maličký andílek..."

„Jen mi slib, že budeš hodný na Alessia – je to přeci jenom ještě dítě."

„Ne, tati! Jen ty ho vidíš jako dítě, ale on už je plnohodnotná omega, která se musí umět postarat. Osobně si myslím, že od Gabriela dostal lepší výcvik na přežití ve společnosti alf než já od mámy." Přendá si Charlieho na rukou, který zaujatě žužlá svoji novou hračku. „Ty to z pohledu alfy nevidíš, ale Gabriel je docela tvrdá omega v našem světě." Rychlým pohybem naznačí sebe a Alessia. „Umí s tebou hezky mávat podle potřeby a Alessio svýma očkama umí totéž."

„Takový Gabriel býval," smutně poznamenám, čehož si Arthur nevšímá, „a Alessiovi jsem neuspořádal úplně hezké dětství, takže se to snažím napravit alespoň teď. Arthure, ty jsi vyrůstal se svojí mámou a nevlastním otcem, zatímco Alessio měl jenom Gaba. Neexistoval pro mne, protože byl omega, a Gabriela jsem měl jenom kvůli postavení... Než ses tady objevil, neměli jsme úplně idylický život."

„Můj otčím mě mlátil, protože jsem byl omega s vlastní názorem," odzbrojí mě jedovatě. „Máma celý život sdílela pouze myšlenku svého mate a bratři, přestože mladší, mě jako alfy jenom zneužívali k úklidu a vaření. Ty nevíš, jak moc jsem se musel vzepřít všem a sobě, abych vůbec mohl vypadnout z toho vězení. První krok byla alfa a knot, abych ve škole vynikl – málem mě za to vyhodili ze školy a táta mě seřezal jako nikdy. Párkrát jsem se vykradl z domu do klubu, abych si pročistil hlavu alkoholem, za což jsem pomalu ztratil i tu minimální podporu u mámy... Když už na mě byl tlak neúnosný, přes získané známosti jsem se dostal k alfě, která mi dovolila u ní žít jen za to jedno... Takže mi neříkej, že Alessio měl strašný život, když ty jsi na něj nikdy nevztáhl ruku, kupoval mu dárky a v případě nouze se za něj i Gabriela postavil!"

Rty semkne do pevné linie, aby udržel emoce na uzdě, a prsty pomalu pátrá po Charlieho tváři. Jasně vidím, že chce pro svého syna vše, co nikdy neměl. „Nechovej se k Alessiovi jako můj nevlastní táta, ale zase z něj nedělej chudáka. Děláš vše, co mu jen na očích vidíš."

Téměř dojatě poplácám kluka před sebou na rameno a nakonec pouze mnu kostnaté ramínko svého dítěte. „Jsi můj syn a já už nikdy nedovolím, aby ti někdo takto ubližoval."

„Tati, vlezl mi do pokoje!" žaluje za mnou kňouravý hlásek, který jakoby opět patřil desetiletému Alessiovi, jenže to by si omega v té době ani omylem nedovolila. Alessio pomalu zapomíná na tvrdou výchovu Gabriela a s odejmutí puncu omegy Fiorentino opadávají i další návyky.

„Vzal si jenom Charlieho, zlato," uklidňuji omegu, která naštvaně cupitá za má záda, aby mi mohla tiše našeptávat do ucha. Podám mu sušenku. „Sedni si k nám."