Who? (A/B/O)

Ozdobou mého harému 9

„Po včerejším výstupu bych čekal víc," rejpnu si a Gabriel ze mě naštvaně sleze. Zakryji se peřinou a potutelně šklebím na bruneta s dlouhými vlasy, jenž nedokázal udržet spojení našich těl dlouho.

„Stále si můžeš zavolat tu kurvu," procedí omega mezi zuby, zatímco začíná shánět spodní prádlo a místní uniformu omegy.

„Je u Alessia, beztak ještě spí, ale ty už jsi vzhůru, takže mi dovol tě vzít na snídani za tvůj dechberoucí výkon." Přátelské gesto je mi vmeteno do tváře Gabovým pohrdavým pohledem, ale ani taková drobnost mě nemůže zastavit. „Hej, nedělej omegu a koukej se připravit před šáha!"

„Nejsem pozvaný, takže si budeš muset vystačit sám. My s Alessiem půjdeme posnídat do zahrad." Přes nahé tělo oděné pouze do trenek si přetáhne bílé roucho, které jej zahalí až po kotníky.

„Vypadáš jako strašidlo, ale taky bych chtěl takhle větrat." Zoufale se zadívám na svůj luxusní oblek, jenž mě seškvaří zaživa, pokud v něm budu i dnes.

„Nikdy sis nestěžoval, když jsi za šáhem lítal sám. To jsi oblek nenosil?" Podezřívavě si mě prohlíží, jakoby tušil, že mám milenku, mnoho milenek, od Ameriky po Austrálii. Každopádně on sám se nechává obšťastňovat svým trenérem po každém kurzu jógy. Nemáme si co vyčítat, i když já jsem alfa, takže bych teoreticky mohl...

„Škvařil jsem se vždycky a do zahrad půjdeš až se mnou, teď jdeme za šáhem," rozhodnu rázně, čímž se mi podaří vytvořit natolik autoritativní tón hlasu, že Gabriel bez jediného zaváhání poslechne.

* * *

„Vypadáš krásně," utěšuji omegu, když celí rozpačití vcházíme do společenské místnosti, kde se nachází pouze starší alfy ve funkcionářských oblecích. Asi jsem měl raději nechat omegu v klidu v komnatách.

„Všichni na nás koukají," zamumlá zděšeně, přestože navenek působí sebejistě, možná až přehnaně pyšně za svoji alfu.

„Co tu dělá omega?" rozkřikne se napruženě jedna z nejstarších alf v místnosti a energicky se postaví na nohy, aby podtrhla své rozhořčení, šáh však rychle zasáhne.

„Přátelé," pronese blahosklonně, „pan Fiorentino pochází z jiné části světa, kde omegy k alfě neodmyslitelně patří, nenarušujme mu jeho tradice tak, jako on nenarušuje naše." Sice mě šáh sejme pohledem, ale elegantně nás z toho vytáhne, i když se v očích všech stanu slabým.

Naučeně se posadím vedle mocné alfy s Gabrielem po boku, jenž stále působí krásně, ale klepe se jako ratlík. Neobvykle se dotýká mého stehna, čímž se snaží uklidnit, že jej jeho alfa chrání. Možná bych měl vodit Gaba do společnosti alf častěji, aby si uvědomil, čí je...

„Máte působivé omegy, příteli," osloví mě šáh během vydatné snídaně, z níž Gab ochutná jenom zeleninu. Přehnaně se drží svých pravidel, aby na veřejnosti nevypadal jako nenažranec. „Rád bych je poznal, pokud to ovšem není příliš troufalé přání."

Nemám žaludek odpovědět, že stejně nemá jedinou šanci zabodovat u mého malého syna, takže odpovím: „Po snídani se chci projít s rodinou v zahradách, budeme poctěni, pokud se přidáte."

„V tom případě jsem právě dojedl." Odloží nehlučně vidličku na okraj talíře a zvedne se, čímž upoutá pozornost všech a všichni jsou nuceni se postavit, dokonce i já s Gabem. „Můžeme vyrazit, příteli." Překvapeně přikývnu a vytáhnu se s Gabem na nohy. Všichni na nás zírají, ale já si už začínám snad i pomalu zvykat na neustálou pozornost naštvaných alf, které se snaží vystoupit z mého stínu.

„Jak jste využil můj dárek na přivítanou?" zeptá se starší šáh během cesty do zahrad, kde zajisté snídá i můj syn s otrokem, o němž se právě bavíme. Gabrielův stisk mé ruky zesílí a skrze naše vnitřní spojení projede až do mého srdce prudký a bolestivý výboj. Snažím se na sobě nedat nic znát.

„Je krásný," Gab mě zavraždí pohledem, „ale byli jsme včera tak unavení, že jsme šli hned spát. Pravděpodobně ale nyní dělá doprovod mému synovi, takže si jej prohlédnu pozorněji."

„Snažil jsem se vycházet z vašeho vkusu na omegy," pronese pyšně, že se trefil do mého vkusu, ale absolutně nebere zřetel na mého mate, jehož ruku křečovitě svírám, aby přestal vysílat bolestivé signály do mé duše. Umím si představit jeho uražení s strach i bez našeho pouta. „Bavíme se o velice vzácném exempláři, krásný a nepošpiněný otrok, který čeká pouze na vás."

„Je mi ctí, že se ve výběru angažujete osobně." Drobně se pokloním na znamení vděčnosti, čímž si alfu získám opět o kousek víc. „Tamhle je vidím," vyhrknu náhle, abych přesměroval konverzaci opět o kousek dál.

„Máte krásného syna, bude ozdobou mého harému, stejně jako vaše omega harému Fiorentino."

Zazvoní mi telefon a já urychleně sáhnu do kapsy, abych hlasité zvuky zastavil, ale šáh mi s pochopením naznačí, abych telefon vzal a neobtěžoval se jeho přítomností. Něžně odtáhne i Gaba pryč z mé přítomnosti a zamíří ke stolu s mým synem a několika dalšími otroky a sluhy.

Po přijetí hovoru se dozvím, že je to jenom Aaron s nějakými zprávami z domova, které se mě ve výsledku ani netýkají, ale i tak mi telefonát zabere dobrých patnáct minut. Chvátám na rozloučení, ale Aaron si vždy na něco vzpomene a nakonec se ukáže, že se můj skvělý kolega jenom nudí na pracovišti předtím, než začnou na univerzitu přicházet i další kolegové a studenti.

Spěchám zpět do besídky, kde jsou mé omegy osamotě s šáhem, ale když skrze rostliny nakouknu dovnitř, málem sebou šlehnu...

Gab i Alessio vzorně stojí vedle sebe, Alessiovi tečou po tvářích slzy, ale silně se dívá pouze před sebe, jakoby chtěl před šáhem zmizet a já se nedivím. Silná alfa suverénně sahá pod roucho mému mate a drží jej za přirození. Otroci nejsou ani v doslechu, sluhové zmizeli ještě před nimi.

„Taková krásná omega," zamumlá slizce šáh ke Gabrielovi, našeho malého chlapce si ani nevšímá. "Obdařená a ještě zkušená," vidím, jak přejede Gabovi po penise, "žádné dítě, které mi podsouvá tvůj mate." Alessio popotáhne a Gabriel jej automaticky vezme za ruku.

„Jsem označený, pane," pronese zcela klidně Gab, což mě překvapí. Nesnáší mě ještě víc, než jsem si myslel. Nevadí mu dotyky od cizí alfy, neklepe se a kvůli moci je ochotný nastavit prdel i dědkovi, jenž mi vzhledově nesahá ani po kotníky.

„Nevadí mi pokousané omegy," hrdelně se zasměje nechutná alfa, „zajímají mě jiné partie a schopnosti, kterými mě potěšíš. Pokud kývneš, může tu zůstat i tvůj syn, zajisté jej dokážeš naučit všem svým praktikám, aby splňoval mé požadavky..."

„Alessio?" zavolám náhle, aby měl šáh čas pustit Gabriela a celá situace se mohla zamést pod koberec. Jen jsem obešel altánek a připravenou snídaní pro mého syna a Alessio už neplakal, Gabriel byl normálně ustrojený a šáh kultivovaně ujídal hrozny vína.

„Ano, tatínku?" zachraptí mladší omega, jejíž hlas se nedokáže tak snadno přetvařovat jako tvář.

„Viděl jsem venku bílého páva, vím že jsi ho chtěl spatřit," zalžu první věc, která mě napadne, ale můj syn moji hru pochopí velice rychle. Děkovně přikývne, ukloní se šáhovi a téměř vyběhne.

„Gabrieli, běž s ním," poručím ledově. Nemám na svého vlastního mate absolutně žádnou náladu.

„Doufám, že Vás nenudili," pronesu znuděně, i když bych tomu praseti nejraději vymlátil zuby opodál stojícím džbánkem na vodu.

„Omegy, kromě postele s nimi není příliš zábavy."

1169 slov