Who? (A/B/O)

Onen svět 30

„Pane Greene, ty výsledky prostě nesedí," zavrčím nepříčetně na protivného dědka již od pohledu.

„Pane Fiorentino, dvakrát jsem to přepočítával, musí to být správně."

„Tak to přepočítejte potřetí! Když říkám, že to nesedí, tak to nesedí. Vezměte si všechny ty papíry a vraťte se, až budete hotov, ale zítra to budu mít na stole v pořádku, jinak se začnu shánět po novém účetním!" Doslova po alfě mrsknu veškeré papíry nazpět a zavolám k sobě Aarona, jenž se akorát s Greenem vystřídá ve dveřích.

„Tak jaký jsem byl?" zeptám se s mírným úsměvem, ale skutečnost je taková, že mě všechno nesmírně nudí a v mysli mi pluje miliarda problémů.

„Možně ještě horší než před úrazem," zhodnotí Aaron a odhaluje tak svoji dlouhou řadu zubů. „V budově už se rozneslo, že je starý Fiorentino zpátky. Sám bych to popsal tak, že strach se šíří po chodbách a všichni se bojí o místo, ale má to i světlé stránky. Ráno se tady prý stavěl Fiorentino a když od svých špehů získal informace, zase odešel a nevyhodil nás oba. Myslím, že jsme první kolo zvládli – jsme dobří a Fiorentino stále ještě nemá alfu pro Gabriela."

„Skvělé zjištění," utrousím ironicky. Chci svoji omegu doma v posteli, ne prodloužení životnosti v práci od jejího otce.

„Georgi, je to první krok k návratu na trůn – obrazně řečeno," doplní urychleně a zabere místo naproti mně. „Začal jsem projíždět vaši smlouvu a možná jsem něco našel."

„Co?"

„Podle smlouvy patří váš společný potomek v případě rozpadu pouta alfě, pokud je omega stále ještě schopna plodit," přednese, ale neříká mi nic nového. Tento bod jsem četl mnohokrát a párkrát s ním ze začátku Gaba strašil...

„Alessio je můj, vždyť mi ho nechali."

„Píše se o společném potomkovi, ale nepíše se, zda musí být již porozen. Tvůj další potomek existuje, avšak je momentálně zcela závislý na těle omegy. Chápeš, kam tím mířím?" Přikývnu. „Fiorentino závažně poruší smlouvu, pokud tě o dítě připraví."

„Musím to zavolat Aidenovi, dnes má schůzku s Gabrielem!" Nešikovně začnu šátrat prsty po telefonu, abych zavolal bratrovi, a když jej konečně naleznu, zděsím se. Osm zmeškaných hovorů převážně od Arthura a následně od Aidena.

„Proboha, co se zase stalo?!" V rychlosti ukážu alfě naproti sobě display telefonu a záhy nedočkavě čekám Arthurovu odezvu, ale ten telefon ani napotřetí nevezme. „Určitě se něco stalo s Alessiem, třeba dostal heat, nebo..."

„Zavolej Aidenovi a potom spolu pojedeme k tobě domu," rozhodne značně nervózně Aaron. Prsty si několikrát přejede po černých vlasech, aby je upravil, ale neopatrností je spíše rozcuchá.

„Tatínku?"

„Alessio? Kde je Aiden?" vyděšeně vyhrknu do telefonu. Kde se vzal můj syn v blízkosti Aidena, aby mohl přijímat jeho telefony? Správně by měla být malá omega ve škole...

„Tatínku, Arthur začal asi rodit. Snažili jsme se ti zavolat, aby nebral jsi, tak mě napadl strýček, snad se nezlobíš," drmolí nervózně chlapec, dokud jej nezastavím.

„Kde jste? Jedu tam!"

„U strýčka v práci. Tatínku, přijeď, prosím, rychle, Arthur je na tom vážně zle."

* * *

Nejrychleji, jak dokáži, vběhnu do pokoje se svými omegami a okamžitě se vrhnu k Aidenovi. Arthur zmoženě klečí na čtyřech, pláče a zhluboka oddychuje, zatímco Alessio jej jemně hladí po hlavě a můj bratr stojí mezi nohami rodící omegy. Já osobně pohled na odhaleného syna ignoruji.