Who? (A/B/O)

Vím, jak to bolí 11

Povinná snídaně u šáha. Časově náročné papírování. Návštěva jedné zaostalé školy pro alfy, kde malé děti sedí na podlaze, celou místnost klimatizuje vrčící větrák a mouchy sedají na hlavičky alf...

Zcela vyčerpaně se vracím do svého apartmánu pozdě odpoledne, kde na mě čeká Gabe s Alessiem. Už mezi dveřmi mě udeří koncentrovaná vůně mojí omegy a já si bolestivě vzpomínám, že jsem zapomněl na její heat.

Podle bot u dveří poznám, že Alessio je pryč, a z útrob komnat se linou Gabovi vzdechy. Má vnitřní alfa zuří a já rozpohybuji vlastní tělo, aby odhalilo zdroj rozkoše mého mate. Šustění prostěradla a přikrývek mi doslova zabodává nůž pod kůži. Bezmyšlenkovitě zrychluji, chvěje se mi dech a klepou ruce. Nepoznávám své vnitřní já a ono zvíře, které se dere ven, aby ochránilo svoji omegu a čest.

Vpadnu do ložnice celý rozpolcený a při pohledu na Gaba mám chuť zabíjet.

Gab se zvrácenou hlavou na mužské hrudi jemně vzdychá, nehty zarývá do stehen snědého chlapa a druhému dovoluje ústy zmírňovat křeče z prázdnoty. Jako malá děvka kňučí, hází boky a hlavně mi nevěnuje žádnou pozornost. Všimne si mě až jeden z otroků, který fixuje mého mate, aby se nehýbal.

„Pane?" zašeptá otrok Gabovi, aby se vzpamatoval a vrátil do reality, kde stojím já, naštvaný mate. „Přišel Váš muž."

Moje omega doširoka otevře oči a vyškubne se otrokům, kteří jí doteď dopřávali slast. „Jděte pryč," poručí úsečně a zakryje se přikrývkou. „Georgi..."

„Co to má znamenat?"

„Šáh mi je poslal, abych tě nerušil během práce... Georgi, já už to nemohl vydržet, promiň mi to, ale bolí to." Omega si k sobě tiskne bílou peřinu.

„Vím, jak to bolí, a stejně bych si nenechal pomoct od otroků!"

„Jsou kastrovaní, pomáhají takhle všem omegám v harému. Nemohu otěhotnět, nic se nemůže stát."

„Nejsi šáhova omega, Gabrieli! Jsi můj mate, moje jediná omega a nesmíš se nabízet nikomu jinému než mně!" Rozzuřeně pochoduji po pokoji a zatínám ruce v pěsti. „Nebudeš se nabízet ani šáhovi, jak to máš ve zvyku!"

„Neměl jsem s nimi sex a nedovolil jsem ani šáhovi, aby na mě sahal." Cítí se dotčeně, ale já vím svoje.

„Vážně?" ironicky se zeptám plný zášti k drobnému muži, téměř chlapci. „Viděl jsem tě v altánu, netvářil ses jako někdo, komu se to nelíbí."

„Odmítám s ním spát, ale nemohu jej odmítnout, když ty i můj otec s ním máte plány." Cítím malou prohru, jelikož má pravdu, on je pouhá omega, a přestože je mým mate, nemůže odmítnout šáha...

„Ode dneška se ode mě ani nehneš, je ti to jasný?!"

Gab němě přikývne a já zhluboka vydechnu. Konec bouře.

„Fajn," zaúpím frustrovaně. „Jdi se umýt, nechci aby na tobě byly stopy po těch otrocích, potom uvidíme."

„Georgi?"

„Ano?"

„Potřebuji knot."

* * *

Znaveně ležíme vedle sebe, já automaticky držím svoji omegu, která se tiše tulí k mému hrudníku. Cítím její provinilost i strach z mé reakce, ale převládá neuhasitelný žár lačnící po našem spojení.

Snažím se tvářit naštvaně a neoblomně, ale Gabe dokáže poznat, že už nic nehrozí, pouze větší dohled nad jeho soukromým životem mimo náš byt. Zabořím nos do dlouhých vlasů a vdechnu Gabovu sladkou vůni společně s mojí. Měl bych se poptat po Alessiovi, ale nechci mít v tuto chvíli dítě za zády.

„Mám hlad," pronesu velice tiše, abych nepokazil všudypřítomnou atmosféru poklidného odpočinku.

„Já dnes ještě nejedl," zamyslí se drobná omega. Trhnutím hlavy odstraní vlasy ze své tváře a jemně se usměje, aby mě již více neštval, ale podaří se mu na rtech vytvořit něco, co jsem ještě na tváři omegy neviděl. Upřímný a vděčný pohled, jenž mě nesoudí.

„Takhle ti to sluší," zamumlám bezmyšlenkovitě. Prsty přejedu po lícních kostech pokrytých bezchybnou pokožkou s náznakem opatrného opálení. Gab se zardí a sklopí zrak. „Dlouho jsem tě neviděl se smát, opravdu se smát," upřesním. V tento okamžik je vše správně, dokonce i pouto s Gabem.

„Nech toho, Georgi, vymýšlíš si." Odtáhne se a sáhne po oblečení, aby se připravil na jídlo. „Pojď, také mi vyhládlo a máme jen krátkou chvíli, než mě zase zasáhnou křeče."

Zopakuji jeho rituál v oblékání a již se zvedám, ale zarazí mě pohled na Gabovu nataženou ruku. Chce peníze?

„Co?"

„No, prášek přeci," pronese zcela vážně. Pozná mé zmatení. „Měli jsme spojení bez ochrany, potřebuji okamžitě lék, aby vše bylo bezpečné jako jindy..."

Zůstanu na něj zírat s vyvalenýma očima. Z úryvků pochopím, že se jedná o něco, co by překazilo případné těhotenství, ale sám nemám absolutně tušení, kde se můžou takové tabletky vyskytovat.

„Kde jsou ty léky?!" Gab zpozorní a já si najednou přijdu jako před testem ve škole, když jsem o něm nevěděl. Absolutní šok. „Kam jsi je dal?"

„Žádné jsem sebou nebral..."

„Georgi!" zaúpí a skryje si obličej v dlaních. „Kam jsi je dal?"

„Nezabalil jsem je, jasný? Ale můžu zajít do lékárny a něco ti koupit..."

„Jsou na předpis od doktora a navíc jsou v těchto krajinách zakázané! Potřebuji nutně jeden, abych neotěhotněl!"

„Já je tady ale nemám! Prostě to budeš muset vydržet domů, nebo věřit, že těhotný nejsi."

„Jenže já otěhotním," nervózně začne pochodovat po pokoji, „otěhotním a otec mě zabije..."

849 slov

Další komplikace v Georgově novém životě?