Who? (A/B/O)

GABRIEL III.

V tomto dílu se podíváme trošku do světa starého Fiorentina a jsem zvědavá na Váš názor :)
+ za ten konec mě neubijte :D

„Byl tady George!" vyhrknu jako první věc, když vstoupím do otcovy pracovny a udeří mě koncentrovaná vůně, která mě prostupovala mnoho let. Cítím se jako závislák na odvykačce, kterého provokují jeho drogou, ale on se jí nesmí ani dotknout... Chci – ne! - potřebuji nutně k životu označení od své alfy. Jeden rychlý knot, nic víc.

„Sedni si," zavrčí opět naštvaný otec. George musel přijít s něčím novým, co otce značně pobouřilo. Možná dal výpověď, nebo přišel škemrat o mne, ale to je naprosto vyloučeno vzhledem k Georgově povaze.

„Ano, byl tady," na jazyku si pohraje se slovem, než jej znechuceně vyplivne, „George. Vyrukoval na mě s právníkem, pokud tě pošlu na potrat." Stará alfa se snaží uklidnit několika zbrklými loky chladné vody ze sklenice, ale nic nezabírá, ani když si rozváže kravatu a hodí ji na moji polovinu stolu. „Hajzl vypočítavej!" zavrčí nepříčetně. Nikdy jsem jej neslyšel mluvit sprostě a nikdy ani v mé přítomnosti neztrácel kontrolu.

„Otče, já souhlasím s interrupcí," ujistím alfu, že já nebudu dělat problémy a podrobím se vyššímu plánu, možná mi poté dovolí opět spatřit Alessia, na němž jediném záleží. Mé milované a jediné dítě.

„Ale tvoje dosavadní alfa ne." Neopatrně se zvedne a přejde k malé skříňce, kterou otevře a vyjme její obsah. Lahev měděného alkoholu. „Našla ve smlouvě možnou chybu a bude teď na odbornících, jak ji vyhodnotí. Do té doby musíš zůstat takhle," řekne, během čehož nevěřícně zavrtí hlavou. Už chápu tatínka, proč má ze své alfy strach v jistých okamžicích...

„Dovol mi s ním promluvit a já jej přesvědčím. Pust mne k němu na jeden den, prosím." Snažím se nahodit svůj nejpřesvědčivější výraz a zapojit své veškeré půvaby omegy, avšak otec je již velice zkušená alfa, tudíž na něj nepomáhají ani fígle, co na George ještě zaberou.

„Přestaň tady dělat to svoje levné divadlo!" přikáže a můj pokus jej ještě o stupeň více vytočí. „Co si o mně myslíš?! Máš dojem, že na mě zamrkáš, zahraješ trochu submisivního chlapečka, který neumí ani napočítat do tří, a já ti všechno odkývu? Vzpamatuj se! Jsem mezi omegami Fiorentino už nějaký ten pátek a nenechám si od nich poroučet!" utrhne se, ale brzy se snaží opět uvolnit, aby zachoval svoji distingovanost. „Nikam nepůjdeš, zůstaneš tady," řekne již klidněji, ale zatnuté prsty kolem lahve mi prozrazují skutečný stav alfy. Přeji si opustit společný prostor...

„Jsi stejný jako tvůj otec. Kdybys odešel, hned bys vlezl k první alfě, co bys potkal, do postele."

„Otče!" vyjeknu pohoršeně a instinktivně zakryji svá ústa dlaní, čímž si vysloužím další posměch. Nechápu, co to do otce vjelo. Nikdy se ke mně takto nechoval.

„Jsi stejná mrcha omega Fiorentino jako všechny ostatní – jen vysáváte krev z alf, které se vás ujmou!"

„Tatínku, já nemohu za to, že George odmítá moji operaci," snažím se bránit. „Prosím, věř mi."

„Tohle je jenom kapka v moři." Otevře s hlasitým cvaknutím láhev a bez skleničky se napije přímo z hrdla lahve. Nevěřím vlastním očím... „Jen mi přiděláváš další a další starosti. Doufal jsem, že už budu mít absolutní klid alespoň ve stáří. Našel jsem ti schopnou alfu, mám vnuka a už jsem skoro předal i celou univerzitu, ale ty mi klid prostě nepřeješ. Klasický Fiorentino."

„Omlouvám se."

„Tvé omlouvání mi nedovolí odjet." Z mého pohledu zřejmě pochopí moji nevyřčenou otázky, proto se rozhodne odpovědět i bez mých slov. „Pojedu odtud pryč a už nikdy nechci vidět tuhle hnusnou zemi."