Who? (A/B/O)

Neustále omíláme totéž 65

„Mám o Alessia strach," hlesne Gabriel a zavrtá se hlouběji do mé náruče, „každým dnem může začít rodit a stále nemá alfu. Nemáš nějaké zprávy o Siamonovi?"

„Nepátrám po něm," prozradím. Náš syn právě spí ve svém pokoji, tudíž si smíme dovolit malou debatu o budoucnosti. Alessio je přímo alergický na naši snahu mu pomoct, proto se přestávám snažit... Trochu doufám, že po porodu si chlapec najde alfu sám, stejně jako Arthur.

„Možná bys měl, Georgi," navrhne Rafael, Gabrielův otec, jenž na klíně houpe malou alfu Adama. Postarší omega se v nové rodině skvěle aklimatizovala a podle Gabrielových slov se o děti stará mnohonásobně lépe, než se staral o něj samotného. Chlapeček sedí nevlastnímu otci na klíně a tiše nás pozoruje, zatímco si vychutnává buchtu s kakaem. Ben, o dva roky starší alfa, si maluje a Rafael působí jako hrdý otec. Často chlapce hladí po vlasech, chválí je a dopřává jim to nejlepší k snědku. Obě alfy jej milují, to je očividné.

„Tati, nemůžeme Siamona nutit," povzdechne si Gabriel. Zapnutá chůvička stojí na stole, ale zatím nehlásí probuzení našich dvou odrostlých miminek. Arthur chová Charlieho a pomalu mu strká malé kousíčky piškotové buchty do pusinky. Máme naprostou rodinnou idylku, kdyby jedné omeze nechyběla alfa...

„Kdyby o Alessia stál, ozval by se," namítnu. Neustále omíláme totéž dokola, ani jednou se nám však nepodařilo nalézt řešení, které by uspokojilo všechny, včetně Alessia. „Myslím, že ho můžeme rovnou vyškrtnout. Nějaké nové návrhy na alfy?"

„Co třeba Mike nebo Robert?" zapřemýšlí nahlas Rafael. Jeho další dva starší nevlastní synové jeli s otcem do města. „Ani jeden není zadaný, věkově jsou skoro jako Alessio a navíc víme, že to jsou moc hodní kluci."

„Mike není!" vypískne Adam, zatímco se potutelně šklebí do hrnečku s kakaem. Rafael jej něžně políbí na tvář, až Gabriel s Arthurem rozněžněle zavzdychají. Ach, ty omegy!

„Potřebujeme vyspělejší alfu, která se ujme i dítěte," řeknu. Líbila by se myšlenka, že se Alessia ujme někdo z rodiny, jelikož bychom měli omegu pod dohledem, ale v první řadě by musel souhlasit Alessio, což v tomto případě nebude. S Mikem i mladším Robertem se často baví, když se vzájemně navštěvujeme, a proto se obávám, že je bere spíše jako bratrance, než případné nápadníky. „Na tohle byl ideální Bowie, ale toho už má Arthur." Usměji se na zamračeného nejstaršího syna. „Musíme najít někoho podobného, pokud se ho nechceš zbavit, zlato..."

Přítomní se zasmějí, ale Arthur jen zavrtí hlavou. „Ani se ho zbavit nemůžu."

„Označení není vše," odporuji, přestože neříkám pravdu. Charlie z otce sleze a nejistě odcupitá pár kroků od nás, kde začne mořit plyšového králíka, zatímco ho my ostatní pozorujeme.

„Nejsem jenom označený, jsem i v očekávání," prozradí nervózně, ale je nevyslovitelně šťastný. Všichni mu okamžitě začneme dojatě gratulovat, on však nás rychle zarazí. „Je ještě brzy," připomene, „jsem teprve ve druhém měsíci, ale už teď se hrozně těšíme. S Philipem to víme jen krátce."

„To je úžasné!" zaraduje se Gabriel. „Velká rodina... Víc k životu nepotřebuješ."

„Tati?" Zvednu pohled od maličkého Charlieho. „Omlouvám se, že ti nebudu moct pomáhat ve škole déle, ale..."

„To není důležité," ujistím chlapce, „miminko má přednost a Charlie dá určitě také víc zavděk tatínkem doma. S Bowiem to zvládneme."

„Jistě!" přisvědčí pohotově Gabriel. „Nevíš, jestli nebude Philipovo dítě omega – ta potřebuje mnohem více péče a podpory, než malá alfa."