Who? (A/B/O)

Bál jsem se 2

*Na obrázku je Gabriel

„Kruci, zapomněl jsem tvé věci v autě," zaúpí Aaron, když se nám konečně podaří vyjet výtahem až do jedenáctého patra výškového domu, kde se údajně nachází můj vlastní byt s omegou a synem.

„Vrátíme se," navrhnu téměř vděčně, jelikož chci odložit střet s Gabrielem, svojí omegou, o které mi Aaron vyprávěl absolutně hororové příběhy. Stále nechápu, jak jsem mohl vydržet s protivným mužem, jehož nemiluji, několik let.

„Máš se šetřit," podá mi černý batoh s částí mých osobních věcí a dodá: „pro kufr dojdu sám a ty si zatím prohlídni bojiště." Plynulým pohybem odemkne dveře od bytu kartou, než se otočí a zmizí opět ve výtahu.

Nádech.

Výdech.

Nejistě vstoupím. Do nosu mě udeří sladká, svůdná vůně, která musí patřit jedině Gabrielovi. V životě neovládla mé tělo žádná omega pouhou vůní, avšak můj mate musí být nesmírně silná omega, když dokáže zmást veškeré mé smysly. Na okamžik zamlží i můj zrak.

Instinktivně pokračuji úzkou chodbičkou k otevřeným dveřím, které odhalují světlou, přesto stísněnou, kuchyňku se třemi židlemi a stylově sladěnými doplňky. Raději si nepředstavuji, jak zasviním bílou linku vlastním kulinářským uměním v podobě pizzy z krabice a konzervou fazolí.

Prsty se letmo dotýkám nedotčené pracovní desky a ujišťuji své vnitřní já, že nesním. Nezdá se mi šílený sen, ve které jsem ze dne na den tátou a nenáviděným mate. Zvědavě otevřu jednu ze skříněk, odkud na mě vykoukne úhledně poskládaný dřevěný box s pytlíčky čaje. Vše je v mém novém domově až přehnaně upravené...

„Už jsi doma?!" vyjekne překvapeně slabounký hlásek ode dveří. Ucuknu, přičemž stočím pohled na vyhublého, drobného a neskutečně krásného chlapce. Na líbezné tvářičce bez jediné vady se pomalu rýsuje nadšený úsměv, přesto není výstředně přehnaný a pouze zjemňuje vrozené rysy. „Bál jsem se."

Váhavě napodobím výraz ve tváři a pokynu chlapci, aby ke mně přišel blíž. Neodvažuji si tipnout, kolik musí Gabrielovi být, jelikož vypadá extrémně mladě – možná jen o pár let starší než já před výpadkem paměti.

„Také jsi mi chyběl," pronesu slabě. Otevřu náruč, i když mě Aaron varoval, a schovám v objetí chlapce. V hlavě se mi honí jediná myšlenka a to taková, že jsem perverzní prase, když spím s dítětem.

Skloním se k éterické bytosti, abych ji jemně políbil do vlasů, jak to dělával můj táta mamce, a nasál omamnou vůni, kterou zaplňuje celý byt, ale narazím. Z Gabrielových vlasů cítím vůni, ale je možná ještě slabší než pach prostor bytu. Zmateně se odtáhnu o několik centimetrů, abych viděl hnědovlasé omeze do pronikavě modrých očí. Je hezčí než většina holek, co znám...

Nevím, co říct. Aaron mě směřoval k sexu, abych si jej opět přivlastnil a označil, ale je teprve ráno a naše dítě by se mohlo brzy vzbudit. Jsem extrémně zvědavý na našeho syna a jeho jméno, které dodnes neznám.

„Měl jsi mě vzbudit, připravil bych snídani," naváže laskavým hlasem k okamžiku, kdy mě přistihl prohlížet si skříňky. Daruje mi roztomilý úsměv a chopí se varné konvice. Nestačím se ani divit, jak obratně si v kuchyni počíná a naučeně vytahuje ingredience na snídaní pro nás dva a dítě. „Nemáme čerstvé pečivo, protože jsme nesměli vycházet, ale mohl bych ti upéct třeba..."

„Nemám hlad, jedl jsem v nemocnici," upřesním. Přistihuji se, jak rád pozoruji usměvavou omegu, a zjišťuji, že mi Aaron lhal. Gabriel se v žádném případě nechová jako arogantní hajzl, jenž by mě ignoroval a staral se pouze o sebe a našeho syna.

„Dobře," vydechne nejistě brunet s krátkými vlasy. „Kávu si ale dáš, že?"

„Raději čaj, děkuju." Chlapec přede mnou stojí pouze ve spodním prádle a když se ohne, výrazně se zviditelní každičký obratel na jeho zádech. Natáhnu se od stolu a prsty přejedu po páteři své omegy. Gabriel se celý napne a naskočí mu husí kůže. „Nezhubl jsi?"

„Greorgi, kufr máš v předsíni." Zaslechnu hlas svého dospělého nejlepšího kamaráda, jenž se brzy objeví i v kuchyni. „Co tady děláte?" vyhrkne neadekvátně situaci, čímž mě určitě musí prozradit před Gabrielem. Nesundavám ruku z kříže vlastní omegy, abych se nechoval podezřele – Gabriel je moje omega a všichni to musí vidět.

„Dáváme si čaj," řeknu jakoby nic, ale mimikou se Aarona ptám, co se, doprdele, děje. Měli jsme plán a on ho nyní kazí. Mám Gabriela omotaného kolem prstu, nepotřebuji pomoc. Prostě se dojdu podívat na naše miminko a potom si s omegou užiji nejlepší sex ve svém dosavadním životě. „Dáš si s námi?" Vrhnu na Aarona vyčítavý pohled, ale zaujme mě něco jiného – někdo jiný.

Za tmavovlasým Aaronem se vynoří další drobná postava s dlouhými hnědými vlasy, štíhlým tělem a nepřátelským výrazem ve tváři, čímž se absolutně liší od chlapce u kuchyňské linky.

„Alessio, jdi se obléknout!" zavelí zvonivým vlasem omega, jejíž vůně mi přivolává mrákoty, ale nepřátelskost a zášť vůči nám, alfám, mě drží v realitě. Zděšeně pozoruji, jak chlapec reaguje na jméno Alessio a poslouchá omegu, kterou osloví tati při odchodu z místnosti.

„Tady máš svého milovaného Gabriela," pronese posměšně Aaron, jenž se velice rychle obrní proti nevraživosti mého mate, aby mi ukázal, kde předtím shledával problém. „Skoro jsem čekal dojemný pláč," rýpne si můj nejlepší přítel do omegy, která se pronese kolem nás obou jako královna a chopí se mého uvařeného čaje. Nepřítomně usedne naproti mně, usrkne nápoj a sebere z parapetu časopis s oblečením, čímž nám dává jasně najevo, že pro ni neexistujeme.

„Láska z vás doslova srší." Naposledy se zašklebí Aaron a následně mi soucitně sdělí, že musím vydržet do jedné hodiny odpoledne, dokud nepřijde s administrativou. Poté odejde.

Odhodlám se k riskantnímu tahu a ukořistím si nazpět čaj. Jsem alfa, měl bych mít koule a respekt, ale teď se mi klepou ruce a snažím se udržet neutrální výraz, abych dal omeze jasně najevo, že se pán domu vrátil.

„Alessio ho vařil pro mě," vysvětlím, když mě probodnou modré oči.

„Nepiješ čaj," informuje omega, ale její hlas již není agresivní a útočný, přestože k přátelskosti má daleko. „Nechal jsi nás tady zavřené jako zvířata," vyčítá mi, zatímco si neochotně vaří vlastní šálek čaje. „Alessio nemohl ani do školy a já měl heat, čímž jsme trpěli oba."

„Byl jsem mimo a vzbudil se teprve předevčírem. Všechno měl v režii Aaron."

„Aaron?" zavrčí znechuceně Gabriel a zapře se lokty o sektorku, zády ke mně. „Georgi, ta alfa je tvůj přítel, já to chápu a respektuji, ale nechci, aby chodil do našeho bytu, pokud tady nejsi. Měl jsem heat a i kdyby ti tohle bylo jedno, tak je tu pořád tvůj syn, který je proti alfám bezbranný! Mohl nám ublížit a ty jsi ho sem stejně vpustil!"

„Aaron by vám nikdy neublížil, takže se uklidni!" syknu a omega se až pozoruhodně rychle utiší. Poslušně připraví snídani pro sebe, mě i Alessia, sklidí ze stolu časopis a vymění vodu ve váze, než se posadí k dokonale prostřenému stolu. Náš syn dorazí záhy ve vyžehlené košili, světlých kalhotách a se vzorným účesem. Stěží z něj mohu odtrhnout zrak, ale kromě krásy mě zaráží i věk Alessia. V kolika letech musel Gabriel rodit, pokud vypadá spíše jako Alessiův starší bratr než otec?

„Dobrou chuť!" zanotují svorně dva melodické hlásky od téměř totožně vyhlížejících omeg, které obě patří mně. Nesoustředěně si vezmu misku vloček a lžíci, přičemž neustále sleduji chlapce a svého mate. Oba se chovají distingovaně, oba jsou křehcí, ale z Gabriela čiší nebezpečí hodné alfy.

Má nová rodina se mi nelíbí.

1210 slov

Jsem zpět!

Jak na vás Gabriel působí?

A co jste si vybrali k maturitnímu slohu, pokud tedy letos maturujete?  :D Já si vyrala piráty a budu ráda, když mě s tím k maturitě vůbec pustí :DD