Who? (A/B/O)

Dětský, naivní a hloupý 31

Dveře ze sálu se jako zázrakem po nekonečných hodinách otevřou a vyleze z nich vyčerpaný Aiden, který je celý špinavý od krve a zpocený. Bratr pouze němě naznačí, že už můžeme dovnitř a ustoupí nám z cesty. Vstoupím jako první a Alessio mě pomalu následuje, ale zastavím se jen několik kroků od prahu.

Uprostřed místnosti leží Aiden v bezvědomí na břiše, zatímco je po lopatky zakryt prostěradlem, a v těsné blízkosti se nachází inkubátor, jenž je k mé úlevě plný. Dítě přežilo!

Okamžik váhám, ke kterému bezbrannému stvoření se rozeběhnout jako první, avšak těsně před lůžky se stočím k Arthurovi. Mělce vydechuje, ještě mu nestačil zaschnout ani pot na čele, ale už je otcem. Pravděpodobně své dítě ještě ani neviděl.

„Zvládl jsi to," zašeptám tiše do mokrých vlasů omegy a doplním svá slova polibkem na spánek chřadnoucího chlapce. Připomíná mi polámanou panenku ve všech podobách – krásný, bledý a chatrný při dotyku.

„Tatínku, je to alfa," vydechne dojatě můj druhý syn. Otočím hlavu za hláskem a okamžitě vidím slzy v očích Alessia – naše tajné modlitby se vyplnily a dítě nebude mít stejně bídný život jako omegy.

Naposledy pohladím Arthura po tváři a veškerou pozornost nasměruji ke spícímu miminku. Je vskutku tak maličké, jak Aiden prorokoval, ale vůbec nevypadá nemocně. Netrčí z něj žádné hadičku, samostatně dýchá a jediným nedostatkem vskutku shledávám pouze váhu s výškou.

„Je krásné, že?" rozplývám se nad miminkem. „Zjistíme, jestli máme holku nebo kluka, co ty na to?"

„Nejdůležitější je, že má Arthur alfu."

Hrdě přikývnu, během čehož strčím ruce do inkubátoru a nejněžněji, jak umím, nadzdvihnu okraj plenky...

„Holčička nebo chlapeček?" zeptá se Alessio nedočkavě a tiskne svůj obličej k inkubátoru. Kdyby to bylo možné, omega by okamžitě držela dítě v náručí.

„Chlapeček," odpovím okamžitě a obří vlna strachu ze mě opadne. Máme stoprocentní a nefalšovanou alfu. Mám konečně alfu!

„Jsem za Arthura tak šťastný! Nezasloužil by si ponížení, kdyby..."

„Kdyby měl omegu?" dořeknu za Alessia, jenž pouze smutně přikývne. „Zlato, rodič je pyšný na alfy i omegy a nikdy nesmí dát svému dítěti pocit méněcennosti. Slib mi, že ať se ti narodí alfa nebo omega, miluj jej stejně jako tvůj tatínek tebe. Já možná nebyl vždy naprosto dokonalým otcem pro omegu, ale nikdy jsem nikoho v životě neměl tak hluboko v srdci jako tebe."

„Gratuluji k chlapci!" přeruší nás Aiden, který se stihl umýt a změnit svůj plášť. „Sice je extrémně malý i na dítě omegy muže, ale dýchá, žije a až jej za chvíli budeme krmit, zjistíme, zda má i veškeré potřebné reflexy, zatím ale vypadá vše dobře."

„Jsi kouzelník, zachránil jsi mé děti."

„Jo, bylo to složitý... A nemůžu uvěřit, že je můj brácha už dědek." Zasměje se nahlas a obejme mě. Jedná se o rychlé chlapské objetí, kterým se vyjadřuje nadšení s hrdostí.

* * *

Sedím tiše na židli vedle postele svého staršího syna, který stále ještě spí. Aiden říkal, že omdlel bolestí během porodu hned dvakrát, ale podruhé už se neprobral. Dítě z něj prý vytáhl prakticky násilím a vzhledem k vyčerpání omegy nechtěl organismus ještě více stresovat – prostě nechal chlapce spát.