Who? (A/B/O)

V naprostém pořádku 64

Po rázném zaklepání ještě chvíli setrvám rukou na klice a druhou si upravím kravatu, než pomalu otevřu. Chci, abych na Stona působil zaneprázdněně a zavdal mu dojem, že je jeho návštěva zcela neočekávána, přestože opak je pravdou. „Potřebujete něco, pane Stone?"

„Tohle je moje kancelář!" zakřičí mladá alfa rozlíceně a bez vyzvání vtrhne dovnitř. Užívám si vyděšený pohled alfy, která náhle zamrzne v pohybu, zatímco já klidně zavřu dveře. „Pane Fiorentino?!" vyhrkne nevěřícně a ustoupí o krok, čímž do mě málem narazí, když se vracím na původní místo vedle starého Fiorentino, jenž byl přinucen okolnostmi se ještě jednou vrátit. „C-co tady děláte, pane?"

„Jde Vám vysvětlit, že na mé místo nemáte nárok," objasním se skrývaným potěšením. „Nemáte dostatečné kompetence, nepatříte do rodiny Fiorentino a ani Vám nenáleží žádná z těchto omeg." Rukou ladným gestem pokynu k sedačce u stěny, kde sebevědomě sedí Alessio, Gabriel i Rafael. Všechny omegy se drží kodexu, proto vypadají jako dokonalé sochy s arogantním úšklebkem na rtech. Jsou téměř k nerozeznání.

„Už jste mi ale místo předali!" hájí se, i když pohledem je stále u omeg. Ano, působí hypnoticky, sám jsem k nim před příchodem Stona častokrát hleděl. Můj překrásný muž, milovaný syn a oddaný otec mého muže. „Nemůžete si sem jen tak nakráčet a rozmyslet si to!"

„Univerzitu Fiorentino nemůže vést alfa, která nemá jednu z těchto omeg," zavrčí podrážděně poprvé starý Fiorentino, jehož vytáčí i má přítomnost, o omegách nemluvě. „Neosvědčil jste se, pane Stone – nikdo nebude bít mé omegy."

„Bít? Já ho nemlátil! Nevím, co Vám ta omega napovídala, ale lže!" Vidím, jak se Gabriel napne a Rafael jej vezme za ruku. Alessio stále připomíná bezchybnou sochu.

„Pane Stone, ta omega je můj syn a já své krvi bezmezně věřím," pronese zcela nevzrušeně stará alfa obrovskou lež. Nikdy Gabrielovi nevěřil, odevzdal jej Stonovi, i když věděl, že bude týrán, a Gabriel mu neřekl ani slovo, jelikož se Fiorentino s nikým před střetnutím se Stonem nesetkat. Vrátil se pouze na skok, přebýval ve svém starém domu a nikdy se nepokusil svého syna kontaktovat.

„Nemůžete mě vyhodit! To já bych měl zavolat ochranku..."

„Mlčte!" syknu naštvaně. „Buďte rád, že na Vás nepodám trestní oznámení!"

„A za co?" Posměšně se ušklíbne, během čehož si nervózně olízne spodní ret. Stále těká pohledem po všech v místnosti. „Za to, že jsem údajně týral omegu, která už má být pár měsíců mrtvá? To je šílené!"

„Oficiálně jste si odvedl nejmladší omegu," připomene Fiorentino. Vítězoslavně si založím ruce na hrudi. Doufám, že Stone již brzy zmizí z mého života, a zatím to díky staré alfě vypadá nadějně. „Pane Stone, tato situace není nikomu z nás příjemná," řekne pomalu Fiorentino, přičemž mě zpraží pohledem, „tak ji ještě nekomplikujte. Nemáte šanci obhájit své místo, proto Vám doporučuji, abyste se choval rozumně, pokud budete kdy chtít chodit s hlavou vztyčenou."

„Vyhrožujete mi?!" vyjekne hystericky mladá alfa. Rozrušeně přenáší váhu z jedné nohy na druhou, jakoby se nedokázala rozhodnou zda utéct, či vyrazit na steč... Částečně obdivuji snahu alfy zachránit si krk.

„Jistěže ne." Fiorentino s nesouhlasným zamlaskáním zavrtí hlavou. „Jen připomínám zákoník této instituce."

„Zákoník?" Mladá alfa se celá ošije a ani já se už necítím tak jistý v kramflecích. Zákoník? V životě jsem o ničem takovém neslyšel...