Soustředím se pouze na vozovku před sebou, nikoliv na skleslou omegu po svém boku. Nejraději bych jí jednu vrazil za divadlo, které udělala u mých rodičů. Sousedé na nás málem zavolali policii, když se uši-rvoucí řev linul z domu.
„Komu píšeš?" utrhnu se na Gabriela, jehož přítomnost mě rozpaluje doběla.
Dlouhovlasý kluk popotáhne, rukávem si otře nos a zvedne ke mně své pronikavě modré oči, jež jsou podlity krví. „Objednávám nějaké potraviny – doma není nic k jídlu."
„Doufám, že je všechno Bio, aby mimino v tobě dobře prospívalo," utahuji si z něj. Cítím skrze pouto, že se také cítí mizerně, ale na druhou stranu se mi snaží ukázat, že dokáže fungovat, na rozdíl ode mě - sebral jsem okamžitě celou rodinu, Gab se nestačil téměř ani obléct, a zamířil domu, kde do mě nebude šít máma, táta a dokonce ani Aiden. „Snad něco zbude i na nás," pronesu na zadní sedadlo k Alessiovi, jenž je celý bílý a podivně strnulý.
„Georgi, prosím," zašeptá můj mate zlomeně. Nenápadným kliknutím potvrdí objednávku a telefon schová ve vnitřní kapse saka.
„Na něčem jsme byli domluveni, konečně jsem našel vhodného doktora a ty se pak zachováš takhle, kurva?!" zařvu na celé auto, což vyděsí obě omegy. Jsou zhrozené z takových slov, vyděšené z mého chování a zničené ze zmíněné situace. „Už jsme mohli mít klid," zklidňuji sebe i vyhrocený okamžik, ale nedaří se mi.
„Nechtěl jsem to takhle." Kluk s rozdrbaným drdolem zavrtí hlavou v nesouhlasu. Pohledem přesto raději kontroluji našeho syna. Působím na něj hůře, než si umím připustit.
„Jak?" syknu. V zpětném zrcátku stihnu zaznamenat i naběhlou žílu na čele, což mě krapet vyvádí z míry. Nemůže to být nebezpečné?
„Na spodním patře palandy, Georgi!" vyjekne a já se neudržím. Bezmyšlenkovitě mi vystřelí ruka k omeze a vzhledem k špatnému úhlu do ni pouze silně strčím, takže se lekne a tím pádem se praští druhou stranou o sklo ve dveřích.
„Šlo o prohlídku, nevyndaval by to z tebe na posteli!" zavrčím.
„Vypadá jako ty, nelíbí se mi skutečnost, že by mne osahával tvůj bratr!" Gab je otřesen, pláče, drží si bolavé místo, ale ani přes to všechno neumí stáhnout drápy a ocas. Chci poslušnost, jednou jedinkrát toleranci a loajalitu.
„Tak teď tě bude moct ošetřit doktor rodiny Fiorentino, snad budeš s tatínkem mluvit stejně."
„Vezeš mě k němu?" zděsí se.
„Ne, chci klid. Dělej si s tím, co chceš, ale nerozumím tvým myšlenkám." Alessio se vzadu natáhne přes tři sedačky a zavře oči. Pravděpodobně je moc psychicky i fyzicky unavený... „Dělal jsi jako šílený, že v sobě nemůžeš mít dítě, ale teď odmítáš pomoc. Necítím z tebe žádný cit k plodu ve tvém břiše, přesto děláš scény, i když tě Aiden chtěl jenom prohlédnout, zda je vše v pořádku."
„Roztáhl mi nohy a strčil do mě prst!"
„Měl rukavice a všechno možný vybavení, prostě tě potřeboval trochu připravit na sondu!"
„Mohl jsi to udělat ty!" Omega se naplno rozpláče a pokusí se zakrýt sakem, čímž mi vyrazí dech. Proč já? Proč by chtěl najednou zrovna mě, když jindy vystavuje své intimní části všemožným alfám?
„Je odborník."
„Je to tvůj bratr, Georgi!"
„Je to nový lékař omeg v rodině Fiorentino. Tvůj, Alessiův a dokonce i tvého otce, Gabrieli."
ČTEŠ
Who? (A/B/O)
Teen FictionZ hlavy Georgovi zmizí vzpomínky na polovinu jeho života, přesto se svět točí dál a jeho zapomenuté činy jej pronásledují dodnes.