Who? (A/B/O)

Ani ze Siamona necítím Siamona 44

„Tohle mě už nebaví!" Praštím rukou do stolu, až malá omega povyskočí na židli. Dosud se jen rýpala ve své snídani. „Alessio, končíme s tím tvým uražením," oznámím mu relativně klidně. „Je mi líto, že se ti nelíbí můj názor na tvé rozhodnutí, ale nebudeš mě ignorovat! Jestli se mnou nehodláš komunikovat – dobře, ale v tom případě od tebe očekávám alespoň základní výcvik, který tě naučil otec."

„Ano, otče," sykne naučeně Alessio. Držím se, abych mu nevrazil facku.

„Aspoň něco."

Siamon tiše proběhne s ručníkem kolem pasu a my opět osiříme. Alessio se netváří ani tak naštvaně jako spíš zadumaně. Chvíli přemýšlím, zda se ptát, ale nakonec to udělám.

„Zlato, co tě trápí?" Nakloním se přes malý stůl v kuchyni. Už se nemohu dočkat, až tuto mrňavou kobku vyměním za velký dům.

„Nic, tatínku."

„Poznám to na tobě," prozradím omeze tiše. „Máš stejně ztrápený výraz, jako má tvůj táta... Záleží mi na tvém štěstí, Alessio, a proto mne moc zajímá, co ti ubližuje."

„Už je to skoro měsíc a já stále nic necítím," zafňuká nad miskou cereálií. Nos si utře do rukávu dlouhého trika. „Ani Siamonovi se nezdá, že by má vůně slábla. Cítíš ze mě alespoň trochu Siamona?" zeptá se zoufale.

„Ani ze Siamona necítím Siamona," přiznám na rovinu. „Možná budeš muset počkat, než se tvé alfě vrátí její pravá podstata, abys mohl otěhotnět." Nebudu si lhát. Kdyby Alessio neotěhotněl, pro všechny přítomné by to bylo snadnější.

„A jak dlouho budou vyprchávat byliny ze Siamonova těla?"

„Nemám tušení, dítě." Alessio protáhne obličej a našpulí rty. „Ale neboj se, máš ještě hodně času na dítě, proto se takovou hloupostí nestresuj."

„Není to hloupost," odporuje tiše. Jako každá omega je nesmírně citlivá na otázky kolem dětí a zároveň od života neočekává nic jiného než jen malé děťátko se svojí alfou. „Dokáži se postarat o miminko – Arthurovo dítě jsem prakticky vychovávám já bez ničí pomoci."

„Jsi moc hodná omega a já nezpochybňuji tvé schopnosti, ale tvé tělo ještě není připraveno na takovou zátěž, jakou je embryo." Omega nenápadně přikývne, že porozuměla, i když nepřestává být smutná. „Co kdyby tě příští heat Siamon označil? Jako mates byste měli větší šanci na úspěch."

„To by mohl?" Chlapec vykulí oči.

„Samozřejmě. Vidím na vás, jak jste zamilovaní. Nebudu vám stát ve štěstí."

„To je skvělé." Omega se celá rozzáří a natáhne ke mne ruku přes stůl, jako to dělával i Gabriel.

Kéž bych mohl zůstat u Gaba! Držet ho ve své náruči, pomalu líbat každý milimetr bledé kůže, vyděšeně pozorovat drobné pohyby v Gabrielově břiše... Odmítl jsem opakované přesvědčování k sexu, ale i tak jsem omeze pomohl... Svojí vůní jsem jej dozajista označil na několik měsíců a oddálil tak Gabův střet s cizí alfou, které se tolik bojí.

Ráno po společné noci jsem se vykradl z domu Fiorentino a ujížděl do svého bytu s malou omegou a dvěma alfami, z nichž ani jedna neplnila opravdovou funkci alfy.

„Mohl bych na tebe mít další z nekonečné řady proseb?"

„Ano, tatínku."

„Nechtěl bys začít chodit do speciální školy? Je to můj nový projekt na univerzitě. Vyučoval by tě Bowie."