Who? (A/B/O)

Mám doktora 14

„Snad nás neopouštíte," podiví se šáh, jakoby nečekal, že odletíme. Pravděpodobně nečekal, že odvezeme zpátky domu i Alessia...

„Bohužel, práce nepočká, každopádně Vám nesmírně děkuji za pozvání pro mne i mé omegy." V evropském gestu natáhnu ruku, abychom si jimi potřásli navzájem. Šáh hraje svoji roli na výbornou, tudíž vůbec nezaváhá a ani se z jeho rtů neztratí arogantní úsměv.

Gabriel pyšně stojí po mé pravici v klasickém bílém obleku s mizivým zápachem, což značí jediné...

„Doufal jsem, že mi nějakou omegu darujete."

„Alessio ještě není dostatečně vyspělý pro pouto, prozatím zůstane se mnou a bude nadále navštěvovat školu." Zastihnu synův vděčný pohled. „Ještě má čas na alfu."

„Nemusíte nechávat syna, pane Fiorentino." Gab ztuhne, skrze pouto pocítím nával strachu společně s hněvem.

„Se svým mate se snažíme o dítě, nepřenechám Vám jej, pane. Můj mate je mojí pýchou, stejně jako pro Vás Váš titul," mozek svévolně hází slova, aniž by je myslel naprosto vážně. Vskutku by mi bodlo, kdyby si šáh omegu nechal i s dítětem, ale vzhledem k mému postavení se tak stát nemůže.

„Všiml jsem si," odsekne distingovaně šáh. „Jsou to samozřejmě Vaše pýchy, ale ani já nemohu potlačit žárlivost, když vlastníte dvě výjimečné omegy. Jak se tomu říká v Evropě? Andělé! Na Zem spadlo pouze málo andělů a Vy jste získal ihned dva," odpřednáší veledůležitě, než nás ještě s krátkým rozlučkovým rituálem opustí a nechá svému osudu.

* * *

Šáhovi sluhové nám dopraví zavazadla na letiště, kde si je však musíme my sami proclít. Nechápu, jsme Fiorentino, tak o co jde?

„Váš pas?" řekne suše alfa za přepážkou a vezme si legitimaci od nás všech.

„Pan Fiorentino?" zeptá se zvědavě, jelikož o naší návštěvě se psalo v celé zemi. Všechny tři si změří pohledem.

„Ano," potvrdím svoji totožnost. Omegy stojí krok za mnou tak, jak je slušné. Alfě za přepážkou se vytvoří malá vráska mezi očima, když zkoumá pasy, a následně ke mně vrhne pohled.

„Pan Gabriel Fiorentino nemá potvrzení od lékaře."

„K čemu?"

„S povolením k nástupu na palubu letadla."

„Důvod?" Alfa se nechápavě zakření a Gab nevrle přešlápne z jedné nohy na druhou.

„Pro omegy v jiném stavu by mohl být let fatální."

Nenápadně sáhnu do vnitřní kapsy saka a nahmatám nějaký paklík peněz, jenž položím na přepážku. „Moje omega má potvrzení."

* * *

„...aerolinky Vám děkují, že jste si k cestě vybrali právě náš let a přejí příjemné navrácení do Vašich domovů, či příjemně strávenou dovolenou." Z repráku ještě něco zašumí a letadlo se začne značně propadat do prázdna. Alessio smutně kouká i nadále z okýnka, zatímco Gab křečovitě zavře oči. Vezmu jej instinktivně za ruku. Díky spojení cítím nervozitu.

„Jsi v pořádku?" zeptám se tiše.

„Není mi dobře, Georgi." Těžce dýchá a zbledne.

„Vadily ti ty turbulence?" Gab zavrtí hlavou. Na čele mu vyraší studený pot. „Tak co?"

„Zárodek – možná už nebude," zachroptí sarkasticky a znovu se zaúpěním stiskne víčka ještě víc k sobě.

„Nevím, jak ti mám odpovědět."

„Máš radost, co?" Pološíleně se zasměje. Alessio nadále hypnotizuje okýnko. „Plánoval jsi to, věděl jsi o potratech v letadlech!" obviní mě. „Nic jsi mi neříkal, protože jsi čekal, že všechno vyřeší letadlo."

Alessio si rychle setře slzu rukávem košile, ale ani nadále se nevměšuje do rozhovoru svých rodičů. Je naučený, že může vědět, ale nesmí komentovat, či šířit informace dál. Pěkně jsem to podělal na všech frontách.

„Hned tě vezmu k doktorovi, aby tě vyšetřil. Nic se ti nestane, neboj." Pokus o utěšení nepomůže.

„Nesmím k doktorovi!" zafuní. „Ty jsi snad úplně ztratil mozek!" uleví si, čímž zaujme Alessia, který nenápadně natočí hlavu naším směrem a očekává moji reakci – možná by bylo adekvátní k situaci Gaba praštit, ale já jen zavrtím hlavou.

„Jsem zapomněl, že jsem se dostal do rodiny Fiorentino!" odseknu téměř výsměšně, což zase šokuje Gabriela. „Ale k doktorovi musíš."

„Nikdo tě neprosil, aby ses stal členem rodiny Fiorentino! Chtěl jsi k penězům a moci, tak to máš, ale moje děloha ti byla propůjčena pouze jednou – teď si musíš poradit jinak! Musíš vyřešit, aby se můj otec o tomto zpackaném pokusu nedozvěděl, do čehož samozřejmě nespadají lékaři, kteří by se otci rádi svěřili za malý poplatek..."

„Musíš k doktorovi, vždyť vidím, jak vypadáš!" šeptem křičím na zelenající omegu.

„Tatínku, prosím!" zamumlá plačtivě Alessio.

„Ne, jsou dvě varianty. Buď mě zabije tohle," poukáže neurčitě na břicho, „nebo můj otec a upřímně raději zemřu v letadle než se znechuceným pohledem svého otce přede mnou."

„Nebo si protáhneme dovolenou a tebe prohlédne doktor," navrhnu zamyšleně. V hlavě se mi rodí naprosto geniální plán, který prostě musí vyjít, i kdyby nechtěl.

„Ani v zahraničí neseženeš natolik loajálního doktora a já už ti do letadla v životě nesednu." Alessio se smutně vrátí ke svému okénku, jelikož si letadlo již sedá na dráhu, a Gab zaboří hlavu do pytlíku, kam vyloží celý obsah žaludku. Zoufale si obě zničené omegy prohlédnu – musím je zase opravit!

„Mám doktora, dokonce v této zemi."

„Koho?" zachroptí úzkostlivě Gab předtím, než si začne vlhčenými ubrousky otírat obličej.

Pilot s naším osobním letadlem odjíždí k odlehlé části letiště, kde nás vyzvedne Aaron a odveze nepozorovaně pryč.

„Mýho tátu."

„Takhle intimní prohlídku mi nebude dělat cizí člověk, Georgi!"

856 slov